Boston šije hru pro lídry. Beachův případ? Šílené, byl na vše sám
KOMENTÁŘ TOMÁŠE NOSKA | Zdravím všechny čtenáře Sportu, právě jsem dorazil domů po sobotním zápase s Floridou. Do téhle chvíle neprohrála, až u nás v Bostonu po nájezdech. Ale moc se nekoukáme na to, proti komu hrajeme, hlavně nás těší, že jsme ukončili naši dvouzápasovou sérii porážek.
Byl jsem blízko druhému gólu za Boston, jel jsem sám, dal puk brankáři mezi nohy. Jenže se zastavil na sněhu přesně na brankové čáře. Takže nás ledaři připravili o gól... Ne, to si dělám srandu. To se někdy stane, kolikrát ani nevíte, jak vám tam střela spadne, jindy vám centimetry schází. Důležitější je, že jsme vyhráli.
Do Bostonu jsme se stěhovali s celou rodinou, tedy já, manželka, dvě malé děti a pes. Nebudu lhát, první tři týdny, než jsme se zabydleli, byly hrozné. Nejdřív jsme museli do hotelu, starší syn spal mezi námi v posteli, malý se nevešel do hotelové postýlky... No, ty tři týdny byly fakt něco. Ale zvládli jsme to, zabydleli jsme se, Boston se nám líbí. Snad se nám bude dařit.
Po hokejové stránce nemáte asi nikdy problém, když měníte klub. Vždycky je to jen na vás, zvyknete si. Ve Vegas jsem chtěl původně zůstat, ale nedomluvili jsme se na podmínkách. S Bostonem byla dohoda rychlá, je to zase něco jiného, když se přesunete z nového klubu NHL do klubu Original Six. Bruins mají velké ambice, za tuhle šanci jsem moc rád.
Jen mám další tři členy rodiny, se psem čtyři, kteří nejdou za hokejem, ale jdou se mnou. Vyřešit všechny věci kolem vybudování nového zázemí bylo stoprocentně nejtěžší. Celé léto mi vrtalo v hlavě, jak všechno provedeme.
