PŘÍMO Z NĚMECKA | Původně si myslela, že se při předávání medailí rozbrečí jako malé dítě. Při samotném ceremoniálu se ale naopak Nikola Ogrodníková stále usmívala, slza se v jejím oku, na rozdíl od rozhovorů po samotném stříbrném finále, nezaleskla. Naopak se na její tváři stále vyjímal úsměv. Cenný kov už měla nastudovaný dávno před jeho převzetím. „Dívala jsem se na medaili už před tím, než jsem jela do Berlína, a moc se mi líbila,“ vyznala se první medailistka české výpravy na mistrovství Evropy v Berlíně.
Dlouho se na tento cenný kov v české výpravě čekalo. A také ne úplně chviličku si na něj musela počkat sama jeho majitelka. Zatímco chodkyně Anežka Drahotová získala svou stříbrnou medaili do hodiny po ukončení závodu, oštěpařka Nikola Ogrodníková si musela počkat celý den. Mezi tím se jí alespoň trochu stačily srovnat pocity.
„Čekala jsem, že mi vyhrknou slzy do očí, ale nějak jsem měla křeče ve tváři, jak jsem se musela pořád usmívat. Spíš jsem si připadala, že se tvářím hrozně blbě. Bylo to hezké, hrozně jsem si to užila,“ usmívala se sportovkyně, která získala první českou medaili v Berlíně.
Ocenění ve tvaru trojúhelníku obdržela z rukou někdejší úspěšné německé oštěpařky Christiny Obergföllové, jedné z největších soupeřek Barbory Špotákové. „Řekli mi v autě, když mě vezli na ceremoniál, že to bude předávat ona,“ líčila Ogrodníková, že o této skutečnosti věděla.
Předávání mimo stadion v centru Berlína s kulisou Pamětního kostela císaře Viléma ji nadchlo. „Bylo to krásné. Na stadionu jsem nebyla, ale tady mi přišlo, že je hezká atmosféra. Jak jsme čekaly a pořád tady bilo to srdce, tak nám s holkama taky ta naše bila,“ narážela na odpočítávání v rytmu tlukotu srdce.
Od doby, kdy vybojovala stříbro, do doby, než jí viselo na krku, uplynulo víc než 24 hodin. Ani během nich si ale moc neodpočinula. „Bylo to chaotické. Po finále jsem se vrátila na hotel až k ranním hodinám, protože jsem byla na masáži. A pak jsem nemohla moc usnout. Oslavy tak zatím neproběhly, jak jsem byla unavená. Ani prosecco, na které jsem se těšila, jsem si ještě nedala. Měli jsme oběd se sponzory, pak jsem byla ve studiu ČT, pak na vyhlášení. Ale asi na hotelu, až se vrátím, si dám to prosecco,“ líčila Ogrodníková svůj program poté, co už se mohla těšit z medaile zavěšené na krku.
Odměna ve tvaru trojúhelníku, na které bylo vyryto její jméno, se jí líbila. „Než jsem jela do Berlína, tak jsem na ně koukala a líbila se mi hodně. Moc těch medailí jsem neviděla, možná někde u Víti (Veselého, partnera a trenéra – pozn. red.). Ten má krásné medaile, ale tahle je taky moc pěkná. Je to moje první.“
Když získala stříbro, tak přímo na stadionu nevěděla, co má dělat, a tak neabsolvovala ani čestné kolečko. Ani při sobotním vyhlašování na tom nebyla o moc lépe. „Úplně jsem nevěděla, co dělat, taky jsem byla na tom pódiu taková splašená. Ale holky taky moc nevěděly.“
Ještě pár dní si nyní bude užívat slastný pocit medailistky z ME, pak se ale zase vrátí k tréninku a přípravě na další vrcholnou akci, kterou bude finále Diamantové ligy. Větší problém, než se na něj připravit po psychické stránce, vidí v té fyzické. „I tak se do Curychu těším, to bude moje první finále Diamantové ligy. A pak mě čeká ještě Kontinentální pohár. Na ten se také připravím, protože se chci ještě předvést před domácím publikem. Líbí se mi ta myšlenka, že budeme bojovat s Christin (Hussongovou, evropskou šampionkou) jako Evropanky. To bude fajn,“ těší se rodačka z Ostravy.
Související články
