Po dlouhých třech letech se tyčkař Michal Balner zítra pustí do boje na vrcholném atletickém šampionátu. V rozpuku ho zastavila zlomenina ruky poté, co mu v závodě praskla tyčka. Následoval pád na dno, ztráta motivace a hrozba konce profesionální kariéry. Balner ale zabojoval a v Moskvě chce ze sobotní kvalifikace do finále.
V zimě 2011 na Bubkově mítinku v Doněcku letěl do výšky 582 centimetrů, která by znamenala český rekord. Při pokusu mu ale praskla tyč a následoval hrozivý pád s nepříjemnými následky.
„Byl jsem na největším vrcholu. Byl jsem si jistý, že ten český rekord posunu. Z vrcholu jsem spadnul na největší dno,“ líčí Balner, jehož zranění se ukázalo jako komplikovanější, než v první chvíli vypadalo.
„Po dvou měsících jsem zjistil, že mám prasklý palec. Dali mi pět šroubů, tím se to celé posunulo. Pak se začala nabalovat další zranění, psychicky to šlo strašně dolů.“
Pro Balnera to bylo složité období. V roce 2011 právě dokončil svůj první comeback po dopingovém trestu za užití marihuany, kvůli kterému přišel na čas o místo na Dukle.
Místo velkého úspěchu ale přišlo vážné zranění, další zdravotní problémy a ztráta motivace. Balnerovi v jednu chvíli hrozilo i ukončení profesionální smlouvy na Dukle, což by bylo osudné pro celou jeho kariéru.
„Honza Kudlička se se mnou vsadil o basu šáňa, že vydržím do Ria. Před tři čtvrtě rokem jsem se dal strašně do kupy. Začal jsem na tom zase pracovat. Myslím, že jsem dřel, posunulo se to zase nahoru, snad tu ještě chvíli vydržím,“ říká Balner.
„Kdybych letos nesplnil limit, asi by to bylo jiné. Jezdil bych exhibice a musel bych se na to vykašlat, protože by mě to neživilo. Teď je to pro mě jednodušší. Můžu se rok, dva chystat na velké šampionáty.“
Balner získal novou motivaci, veškerou energii zaměřil na atletiku a odpustil si své oblíbené doprovodné aktivity jako lezení po stěnách, kiting nebo wakeboarding.
„Ono to do té atletiky úplně nepatří. Musíte makat a odpočívat, nic jiného. Snažím se nedělat blbosti,“ líčí Balner, který už přemýšlel o tom, že by se místo atletiky nehnal do práce, ale za našetřené peníze by cestoval po Kanadě. Limit pro šampionát do Moskvy ale nakonec skočil. Na vrcholnou akci je tak poprvé od mistrovství Evropy 2010 v Barceloně.
„Věděl jsem to dopředu. Závodím už nějaký rok, letos mě nic nebolí. Vím, na co mám,“ říká Balner. „Jsem teď v pohodě, těším se na zítra. Když to dobře dopadne, tak fajn. Když ne, můžu podpořit Honzu a chystat se na další vrchol.“
Tyčkaři jdou na mistrovství světa do kvalifikace jako první Češi v sobotu už v 8.15 českého času. Balner i Jan Kudlička potřebují k postupu skočit limit 570 centimetrů, nebo doufat, že se vejdou mezi nejlepších dvanáct.
„Jsme s Kudlou takoví strašně ranní typové…“ říká Balner ironicky. „Pro mě je ale jasný cíl probojovat se do finále. Dám do toho všechno.“
