Hodně napínavou kvalifikaci má za sebou na halovém mistrovství Evropy tyčkařka Jiřina Ptáčníková. Na třetí pokus zvládala základní výšku 435 centimetrů i kvalifikační limit 455 centimetrů. Teprve pak se mohla v klidu obejmout s přítelem Petrem Svobodou. Kvůli svému závodu neviděla jeho páteční triumf a ani s ním nemohla oslavit evropské zlato.
Vážně jste se na partnerův závod nedívala?
„Nekoukala jsem se, vydržela jsem to. Pak teda přiběhl sprinter Libor Žilka: Jo, jo, máme mistra Evropy. Koukla jsem na pozdní záznam. Moc mě mrzí, že jsem s Petrem neprožívala tu radost, ale já se moc soustředila na dnešek. Abych šla brzo spát, zvládla kvalifikaci. Snad to oslavíme později.“
A mohla jste jít spát brzy? V kolik Petr Svoboda po svém triumfu dorazil?
„To ani nevím. Ale ještě v půl páté, když jsem vstávala, byl vzhůru. Měl celou noc zapnutý počítač, tak byl rozsvícený pokoj. Já spala se špunty v uších a s klapkami na očích. Ale Petr byl úplně úžasný, potichu jak myška. Jen mě trochu znervózňovalo, jak jsem věděla, že je pořád vzhůru.“
Ovlivnil vás brzký budíček v kvalifikaci, v níž jste si nachystala trochu psycho? Přeci jen základní výška na poslední pokus, postupová taktéž, to musejí být docela nervy.
„Vstávejte v půl páté ráno a pak předvádějte výkony na hranici osobáku. Musela jsem vstávat tak brzo, protože už v půl osmé jsme musely být ve svolávací místnosti a cesta sem z hotelu chvíli trvá. Ale jsem spokojená. Trochu jsem se vytrápila, první hodinu na sektoru tedy docela hodně. Udělala jsem chybu, že jsem se trochu uspokojila na výšce 450 centimetrů. Myslela jsem si, že to bude stačit do finále. Nestačilo, jde nás devět se 455, bude to hodně kvalitní finále.“
Připouštěla jste si na základní výšce 435 centimetrů, že by to mohl být konec?
„Ani mě to nenapadlo. Hodně dlouho se mi nestalo, že bych měla problém se základní výškou, ale dneska jsem na sektoru vážně spala. Doufám, že se dám dohromady a zítra už to bude lepší. Trochu mě naštěstí probrala Řekyně, která mě naštvala. Pořád mi lezla přes rozběh, i když jsem měla třeba posledních patnáct vteřin na rozběh. Trochu mi pomohla, abych se zmátořila.“
Co jste si říkala před posledním pokusem na základní výšce?
„Kupodivu když o něco jde, většinou všechno na třetí pokus skáču. Vážně mě ani ve snu nenapadlo, že bych nezaložila. A těch 455 centimetrů byly taky hodně velké nervy, ale když už to pak skočila Kristina Gadschiewová, řekla jsem si, že přece nebudu první nepostupující.“
Související články
