Jiskra přišla a odešla. I tak má Ptáčníková co slavit: Mně pivo nedošlo!
ROZHOVOR PŘÍMO Z KOREJE - Plzeňská piva, která si tyčkařka Jiřina Ptáčníková uschovala z přídělu, teď najdou svého užití. Sedmé místo na mistrovství světa za výkon sezony 465 centimetrů si oslavu zaslouží.
„Dala jsem si před finále cíl být do osmého místa. Odjížděla jsem se 460 centimetry, skočila jsem o pět víc. Můžu být maximálně spokojená. Obzvlášť, když mám takové skalpy jako Rogowská nebo Spiegelburgová. Mám radost,“ říkala pětadvacetiletá atletka.
Výšku 465 centimetrů jste skočila na první pokus, ale laťka se pořádně chvěla, i když jste byla už dlouho na doskočišti. Překvapilo vás to?
„Určitě. Byla jsem překvapená, že tam laťka zůstala. Vždycky, když jsem si jen lehoučce štrejchla, spadla. U výšky 470 ani nevím, proč jsem to shazovala. Jsem celá taková nějaká bolavá, připadám si jako babička. Záda mě bolí, ruce, všechno. Myslím si, že pokusy výšku měly, akorát jsem neodhadla stojany.“
Proč si připadáte jako babička?
„Dopadla na mě trochu aklimatizace. Dopoledne jsem se cítila dobře, ale najednou jsem vzala tyč do ruky a hotovo. Jako kdyby mě přejel parní válec. Pomalu jsem se rozeskakovala a přišlo mi, že až na 465 jsem chytla jakž takž nějakou jiskru. A ta rychle odešla (směje se). Bylo obrovské dusno, jsme tu už dvanáctý den. Nevím, čím to je.“
Počasí bylo horké s vysokou vlhkostí, to je pravda.
„Když jsme přišly v půl šesté na sektor, byl to hnus. Udělala jsem krok a hned jsem brala ručník a utírala se, jak jsem se zpotila.“
Použila jste čtyřlístky od přítele, překážkáře Petra Svobody? Na 465 centimetrech to tak vypadalo.
„Nepoužila jsem je, mrzí mě to. Říkala jsem si, že na 465 ne, na 470 taky ještě ne. Nevím...“
Každopádně i tak je zatím váš výkon nejlepším umístěním české výpravy v Tegu.
„Ale myslím si, že ne nadlouho. Pokud se něco vážného nestane, Zuzka Hejnová bude hodně vysoko, troufám si říct, že bude mít medaili. A Jarda Bába taky skákal v kvalifikaci krásně, takže si myslím si, že sedmé místo není konečná. Ale jsem spokojená. Možná tak nevypadám, ale únava je pekelná. Třeba mi to dojde, až půjdeme na pokoj, dáme si vychlazené a budeme slavit.“
Počkejte, na tabuli ve vesnici v bytě, kde bydlíte, je napsáno, že pivo došlo?
„Nevím, komu došlo, ale dostali jsme příděl a já jsem využila jedno. Mám jich tam ještě slušnou řádku.“
Jak teď dál bude pokračovat vaše sezona?
„Vůbec nevím, doufám, že tu odchytnu manažera a probereme nějaké další starty. Uvidíme, jestli dám dohromady záda, možná už pro mě sezona skončí. Opravdu nechci riskovat, chci se připravit na olympiádu a nechce se mi něco si udělat kvůli dvěma, třem závodům.“
