Tyčkařka Ptáčníková před MS: V závodě mi musí kručet v břiše
ROZHOVOR | Z letošní zimy už má v kapse národní rekord 470 centimetrů a tyčkařka Jiřina Ptáčníková by si ráda dobrou náladu udržela i na halovém mistrovství světa v Istanbulu. Do Turecka odletěla s jistotou startu v nedělním finále, kde však její nervy prověří neobvykle dlouhý závod. Na startu bude hned šestnáct závodnic.
Prožíváte letos nejlepší zimy, věříte si v Istanbulu na další vylepšení národního rekordu?
„Já se budu snažit předvést co nejlepší výkon. Ať to bude zopakování výšky 470 centimetrů, nebo výš, budu spokojená. Halovou sezonu jsem vůbec nechtěla jít, chtěla jsem se připravovat na venek. Budu si skákat pro radost.“
Co očekáváte od finále s patnácti soupeřkami?
„Nevím, jak to bude probíhat. Já jsem výkonem 470 sedmá. Pak je tam spousta dalších holek kolem čtyři sta padesáti. Výška 450 bude hodně zdlouhavá, tam se bude lámat chleba. Budu se snažit to skočit na první pokus, abych měla klid. Na té výšce zůstaneme dlouho a člověk tam může ušetřit síly.“
Vezmete si s sebou víc energetických tyčinek?
„Já moc před závodem nejím. Mám nejradši, když skáču s pocitem velkého hladu, musí mi kručet v břiše. Nesmí mi být zase do omdlení, aby se motala hlava. Já nemůžu mít moc energetických věcí. Pak jsem tam jak motorová myš, nesoustředím se. A na techniku musím mít jasnou hlavu. Abych se nakopala kofeinem a pak tam běhala jak divá, to by nebylo dobrý.“
Přemýšlela jste o postupných výškách?
„Nemá cenu taktizovat. První skoky mám tragický. Půjdu na jistotu, abych to přelezla nějakým převozníkem. Potom už se uvidí podle toho, kolik nás bude na dalších výškách.“
Věříte si na medaili?
„Je to přece jenom mistrovství světa. Všichni budou připravení úplně maximálně. Medaile bude hodně vysoko. Já mám výkon 470 a jsem s tím sedmá. Medaile budou viset kolem čtyři sta osmdesáti. Ať už by to byla bronzová, nebo zlatá.“
Můžete se o dalších deset centimetrů, které byste v takovém případě k medaili potřebovala, zlepšit?
„V úterý jsem absolvovala poslední technický trénink a bylo to hodně dobrý. Když jsem odjížděla do Doněcku (tam Ptáčníková skočila národní rekord – pozn. red.), měla jsem za sebou jeden závod v Drážďanech a jeden v Praze. To byly mé jediné technické tréninky. Teď jsem stihla naskákat, co mi před předchozími závody chybělo. Myslím, že by to mohlo být dobré.“
Není vám líto, že vás na šampionátu nemůže podpořit váš přítel, překážkář Petr Svoboda, který se po zranění už připravuje na letní sezonu?
„Já bych ho tam ani nechtěla. Já jsem na závodech nervák. Já dva dny před závodem chodím, nabitá, nervozní, klepou se mi ruce. Úplně mě rozčiluje, když on tam sedí a říká: Pojď spát… Každý to má jinak. On musí co nejvíc spát před závodem, co nejvíc se uklidňovat, aby na závod mohl bouchnout. Já se musím hodně vystresovat, abych na závod byla v klidu. On závodí osm vteřin maximálně a já jsem tam třeba osm hodin…“
