Atletka roku Špotáková: Myslela jsem, že můžu zdolat Everest
ROZHOVOR | Šesté vítězství za sebou v anketě Atlet roku slaví oštěpařka Barbora Špotáková. Příští rok může vyrovnat rekordy koulařky Heleny Fibingerové a svého trenéra Jana Železného. Stále si ale není jistá, jestli bude příští rok závodit, nebo si dá mateřskou pauzu.
Dlouho se spekuluje, že si vyberete přestávku…
„Když byly doby, kdy jsem vozila v létě medaile jenom já, tak jsem si řekla: Ježiš to jim přece nemůžu udělat, koho by vyhlašovali? Ale dneska je situace jiná, takže kdo ví?“
Kdy chcete být rozhodnutá?
„Já myslím že kolem Nového roku. Teď mám program, stejný jako vždycky. Odjíždím do Špindlu, pak bude v Jablonci koncert Tří sester a potom Kanáry, Lanzarote, před Vánocemi Sportovec roku, každoročně stejný program… Zatím jasno úplně nemám. Ale brzy se to dozvíte, až bude na čase…“
Máte motivaci bojovat dál?
„Hledat motivaci po druhém olympijském zlatu je fakt dost náročné. Ale zase, dokud je člověk zdravý a lítá to, tak se zase nehledá tak těžko. Horší je to, když pak jde člověk dolů, to musí být těžší. Pro mě je pořád motivace, že to těch sedmdesát letos nepřelítlo a myslím si, že je možné ten svěťák (72,28 metru – pozn. red.) překonat. Letos to mohlo letět dál, protože průměr výkonů byl takový, jaký jsem nikdy neměla. Ani jeden hod mi letos neulítl.“
Jak si užíváte šesté vítězství v anketě Atlet roku?
„Už si připadám trochu blbě. Rozdíl oproti jiným anketám je, že jsem měla vždycky jedinou medaili, letos je medailí mraky. To mě na tom roce těší nejvíc. Je to docela velký úspěch atletiky. Já jsem si užila zlato. Ty ankety, to je pro mě pořád stejné… Těšila jsem se na to, jak uvidím opakování roku, svých výkonů. Šla jsem si to užít s radostí.“
Co jste zatím na podzim zvládla?
„Zvládla jsem dvě dovolené, jednu v Maďarsku, jednu na Kanárech. To jsem fakt potřebovala. Musela jsem si odpočinout. Nějak mi to dalo strašně zabrat psychicky. Po olympiádě mě to vůbec nepřišlo. Myslela jsem si, že snad můžu zdolat Everest. Jela jsem na víceboj do Talence, všechno v pohodičce, bez tréninku. Po víceboji mě ani nic nebolelo, což je hrozně zvláštní, protože všechno jsou jiné pohyby. Je to zajímavé. Chvíli jsem si myslela, že jsem nesmrtelná. Když najednou člověk vypadne z režimu, povolí, tak na něj dolehne hrozná únava.“
Teď ale vypadáte svěží…
„Teď se směju, ale kdybyste mě viděli odpoledne... Ještě mi odpočinek trvá, ale odpočala jsem si dobře, zvládla jsem to, furt jsem s pejskem venku, pobíháme. Ale abych vypla jako po Pekingu, to ne! Chodím běhat do Hvězdy, a jelikož fenka je závislá na aportu, tak neustále hážu. Ani z házení nevycházím, ale oštěpy ještě nosit neumí… (smích)“
Výsledky ankety Atlet roku: 1. Špotáková (oštěp), 2. Hejnová (400 m př.), 3. Veselý (oštěp), 4. Maslák (200 a 400 m), 5. Ptáčníková (tyč), 6. Rosolová (400 m př.), 7. Holuša (800 m), 8. Melich (kladivo), 9. Kudlička (tyč), 10. štafeta žen na 4x400 m (Bartnoničková, Bergrová, Hejnová, Rosolová). Junior roku: Anežka Drahotová (chůze). Objev roku: Vítězslav Veselý (oštěp). Trenér roku: Jan Železný (oštěp).
