Evropská šampionka Jiřina Svobodová (za svobodna Ptáčníková) bude tváří tyčkařského mítinku Zlatá tyčka, který se uskuteční 5. února v pardubické ČEZ Aréně. Přijedou i hvězdy jako Steven Hooker, Björn Otto nebo Martina Strutzová. A atleti si pro své pokusy budou moci sami vybrat motivační hudbu. „Lidi si to užijí. Není to jen o výkonech, ale i o show,“ říká Svobodová.
Jak se vám líbí myšlenka tyčkařského mítinku na nejvyšší úrovni v Česku?
„Na Zlatou tyčku se strašně těším. Mám zkušenosti s mítinkem v Doněcku, který je obrovský. Doufám, že Zlatá tyčka bude v tom samém duchu. Těším se, že se setkám se světovou špičkou a srovnáme síly.“
„Ta nafukovačka je strašná… Já mám hroznou radost. Věřím, že tenhle mítink není jen pro sportovce. Užijí si to i lidi. Není to jenom o výkonech, ale i o show. Lidi se seznámí se skokem o tyči. Není to jen pár záběrů v televizi a tím to končí. Uvidí celé naše rozcvičení, jak se lidi chovají. Věřím, že to neskončí u prvního ročníku a bude to pokračovat v dalších letech.“
Můžete si vybrat vlastní hudbu, jakou zvolíte?
„Už pár let skáču na jednu písničku, Jump od Nelly Furtado. Se sprinterkou Kačkou Čechovou jsme koukali na G-Force, ten film s těmi morčaty. A tam ta písnička zazněla. Já jsem dlouho hledala písničku, na kterou bych mohla skákat.
Budou ji mít pořadatelé připravenou?
„Když jdu na závod tohohle typu, mám s sebou cédéčko i empétrojku. V Doněcku ji už mají v počítači pod jménem Ptáčníková. Teď jenom přijdu a řeknu, že jsem Svobodová.“
Vnímáte během pokusů hudbu?
„Během závodu ne. Když mi to hrajou, je to fajn. Ale přijdu na sektor, nasadím klapky jak koně a nevnímám. Jsou typy holek, co furt koukají, jak kdo vypadá, jak kdo skáče. Já kolikrát ani nevím, jak jsem dopadla v závodě. Uzavřu se do sebe a nevím.“
V jaké jste na začátku sezony formě?
„Příprava probíhala hodně dobře. Cítím se nejlíp, co jsem se kdy cítila, rychlostně i silově. Jediné, co mi dělá problémy, je technika. Doufám, že se s ní brzy potkám. Mám ještě měsíc, doufám, že to bude dobrý.“
„Byla jiná ve spoustě věcí. Nám se rozrostla tréninková skupina. Na soustředění bylo deset lidí. Bylo tu úplně super, užili jsme si srandu. Já jsem se letos strašně trápila. Nemohla jsem se rozběhat, rozdýchat. Na každý trénink jsem měla někoho jiného, kdo mi ty tréninky odtahal. A jsem jim hrozně vděčná, protože tam, kde jsem teď, jsem ještě nebyla. Nechtěla bych to nějak zakřiknout, ale cítím se hodně dobře.“
Věříte, že byste mohla zaútočit na osobní rekord, který jste vloni v Doněcku stanovila na 470 centimetrů?
„Doufám v to. Předpoklady mám. Naběháno mám víc kilometrů, naskákáno víc skoků. Opravdu se cítím líp než vloni. Věřím, že dřina, kterou jsem absolvovala, se mi vrátí ve výkonech.“
Sledovala jste před Vánoci vítěznou cestu bývalé tyčkařky Kateřiny Janků v taneční soutěži StarDance?
„Krásně tancovala... Co jsem koukala, tak po mimču okamžitě shodila. Akorát jsem čekala, že se bude radovat trošku víc, když ohlásili, že vyhrála. Jen se tak potutelně usmála… Mně kdyby řekli, že vyhraju, tak jásám radostí!“
Chcete to zkusit?
„Ne! Já pro tohle nemám vůbec žádné vlohy. Jsem absolutně bez hudebního sluchu, bez rytmu. Kdyby mě někdo poprosil, ať jdu zpívat, tak řeknu ne. A kdyby mě někdo poprosil, ať jdu tančit, taky řeknu ne. Nechci trápit lidi kolem.“
