Bývalá Rychlá holka Hejnová mezi kluky: Není tam pomlouvání
Novou část kariéry si překážkářka Zuzana Hejnová po odchodu ze skupiny Rychlých holek pochvaluje. Dnes si na Memoriálu Ludvíka Daňka v chladu a mokru zaběhla na hladké čtvrtce osobní rekord pod širým nebem 52,18 sekundy a těší se na sobotní závod Diamantové ligy v Eugene.
Čas 52,18 je pod úrovní světového rekordu čtvrtky s překážkami, nesníte o tom, že byste se jednou na takovou úroveň dostala?
(smích) „To nevidím úplně reálně. Já teď mám hlavní cíl dostat se pod 53 vteřin, to už bude hodně rychlý. Co bude níž, to bude jenom bonus. 52,18 s překážkami u holek nehrozí, je to hodně daleko. Ale těžko říct, třeba se objeví nějaký talent.“
Na hladké čtvrtce jste si zlepšila nejlepší výkon venku, ale v hale jste letos paradoxně běžela rychleji…
„Kdyby bylo lepší počasí, tak by to samozřejmě bylo lepší. Prší, je zima. Nebyly moc soupeřky, takže jsem si to odběhla sama. Myslím, že klidně vteřina tam může být a z toho by mohly být slušné překážky.“
Nejste jako dívka z Liberce, která dlouho trénovala v Jablonci, na takové podmínky zvyklá?
„Jenže já už jsem dlouho v Praze a na to si člověk rychle odvykne. Zvyklá na to určitě nejsem, hodně mě to překvapilo. Odjížděla jsem z Prahy, tam bylo jasno, sluníčko, teplo. Na závody to není moc příjemné.“
Jak hodnotíte úvodní fázi sezony, po které jste ve své hlavní disciplíně, 400 metrů překážek, v čele světových tabulek?
„Je to samozřejmě příjemný pocit. Já si to užívám, že jsem první. Ale závodů zatím moc nebylo. Těžko se to hodnotí. Hned po Eugene (sobotní mítink Diamantové ligy) se tabulky budou přepisovat, ale věřím, že to udržím.“
Jak jste si zvykla na trénink nového kouče Dalibora Kupky, ke kterému jste loni přešla ze skupiny Rychlých holek?
„Mám z toho lepší pocit, vím, že mi to od začátku běhá. Přitom si myslím, že forma bude ještě stoupat. Hlavně jsem psychicky v pohodě a na tréninku se soustředím sama na sebe. Snažím se stíhat kluky, to mě určitě motivuje.“
Předtím jste v pohodě nebyla?
„Nebyla to úplně psychická pohoda. Je to něco jiného, když je deset bab, a když je deset chlapů. Přece jenom všichni víme, jaké je to být v ženské skupině, nebo v chlapské skupině. To je velký rozdíl.“
V čem?
„Chlapi vůbec nic neřeší. Dělají si ze sebe srandu. Když si jeden do druhého rýpne, tak se tomu zasmějou a hned si na to plácnou. Není tam žádný pomlouvání. Není to takové popichování, v tomhle je pohoda. Jemnější a milejší asi nejsou. Nedávají pozor, co řeknou. Ale chovají se ke mně jako k holce. Pomáhají mi.“
