Na vyhlášení Atleta roku se po devátém místě na mistrovství světa cítila trochu nepatřičně. Oštěpařka Barbora Špotáková už ale s novým trenérem Rudolfem Černým, pod kterým vyhrála olympiádu v Pekingu a hodila i světový rekord, připravuje plán pro Hry v Riu de Janeiru. „Mám trumfy v rukávech,“ říká Špotáková.
Můžete se ještě vrátit k hledání nového trenéra? Byly kromě Černého i jiné varianty?
„To rozhodně říkat nebudu! Prostě jsem se nakonec rozhodla pro Rudu, zvážila jsem všechny pro a proti. Námluvy žádné extra nebyly. My jsme se s Rudou bavili už loni, když jsem byla sama. Ten rok jsem to ještě tak necítila. Ale takhle je to pro mě nejjednodušší. Je fakt, že na Dukle je trenér, u kterého mám svěťák...“
Co jste zatím spolu stihli?
„Zatím jsme ještě moc práce neudělali, protože Ruda je teď s mladými v Harrachově a já si ještě jedu v Jablonci taky po svých. Ruda se tam za mnou zajede podívat, ale nějakou velkou spolupráci jsme ještě nezačali. Setkali jsme se, nějak jsme si řekli zhruba plán, ale to je rozjezd, to už vím, co se dělá. Loni jsem poznala, že trenér je nejvíc potřeba, když se blíží sezona a je třeba ladit formu. Na podzim to až tak důležité není.“
Jaké změny vás čekají oproti minulé sezoně, v níž jste si přípravu řídila sama?
„Nic absolutně nového. Sama jsem i usoudila, že pokud vyhraju Diamantovou ligu, tak zas tak špatné to loni nebylo... I když občas jsem si vyslechla, jak je to hrozný. Musela jsem zapomenout, co lidi říkají. Měla jsem tam velké rezervy, o kterých vím velmi dobře. Ale chtěla jsem si udělat volnější rok, což jsem udělala.“
O jakých rezervách mluvíte?
„Myslím si, že mám čím překvapit, protože mám oproti loňskému roku trumfy v rukávech, na které loni nebyl čas, tak jsem si to trochu schovávala. Letos přidám do tréninku ty trumfy a myslím si, že to by mohl být rozdíl oproti loňskému roku.“
Špotáková: Pro Rio maximum, ale chůvu ne!
Co je to za trumfy?
„Trumf je určitě Ruda, je to pro mě velká pomoc. Pak jsou to mladé sparingy, co mám. A určitě i tým fyzioterapeutů. Loni jsem jela sama na sebe, takže už mám okolo sebe tým lidí, kteří by mi mohli pomoct k cestě do Ria.“
Jak tedy vypadá váš tým?
„Dva fyzioterapeuti, trenér, pak možná kolegové ze skupiny, ale ještě jsem je neviděla. Jsou to mladí atleti, kteří se mnou nebudou dělat všechno, ale budu je určitě využívat na nějaké tréninky. Plán mám od roku 2007 stejný, tam se nic nemění. Když něco funguje, tak se to nemá měnit. Ani já jsem to loni neudělala. Nic světoborného se neděje. Pokračuju dál, akorát k tomu mám pomocníky. Loni jsem jela sama na sebe, vyzkoušela jsem si, jaké to je, když je člověk na soustředění s malým a s mámou a máma ho po večerech masíruje. Bylo dobré si to vyzkoušet.“
Bude se spolupráce s trenérem Černým lišit od vaší první úspěšné éry?
„Každopádně je jiná. Stejně jako byl jiný Peking 2008 a Peking 2015. Vím, že byly nějaké problémy, ale víme o dobrých věcech, které byly. Dobré věci chceme zkusit vytáhnout. Opravdu jsem jiná, starší. Ale Ruda je takový přemýšlivý a hlavně flexibilní, je schopný vymýšlet nové věci podle situace. Energie na Rio je, teď je jasný cíl. Každý den člověk myslí na olympiádu a je to hezké, už jsem to párkrát zažila. Mám z toho dobrý pocit, že mám po loňském roce zázemí. Je to velmi příjemný pocit.“
Bude ochotná před olympiádou obětovat úspěchu olympijské mise víc rodinného času?
„Myslím si, že jo. Je to potřeba. Je to pro mě jedinečná šance. Těžko říct, ale zřejmě je to poslední olympiáda, kdo ví... Chci to uchopit zodpovědně a byla bych hloupá, kdybych to neudělala. Nedám malého nějaké chůvě, ale letos tomu chci dát maximum.“
