Legendární kouč Satoranského: Basket v NBA není pro Tomáše to nejlepší
Patří k nejlepším trenérským mozkům, které kdy evropský basketbal měl. Legendární španělský kouč Aíto García Reneses (75) vyhrál s Barcelonou devětkrát domácí ACB ligu, řadu nejrozličnějších evropských pohárů a málem Španělsko dovedl na olympiádě v Pekingu 2008 k senzační finálové výhře nad USA vedenými Kobe Bryantem. Oblíbený basketbalový filozof, jenž nezvedá hlas, a přesto dokáže ze svých borců vymáčknout maximum, proslul i svým okem na mladé talenty. Pro NBA jich vychoval dobré dvě desítky včetně Tomáše Satoranského, jehož vedl na startu kariéry v Seville. Nejen o něm vyprávěl při své návštěvě Prahy.
Pod rukama Aíta Renesese prošly hvězdy, které zná celý basketbalový svět. Pau Gasol, Ricky Rubio, Kristaps Porzingis, Rudy Fernandez či Juan Carlos Navarro. Svůj rukopis však obtiskl i do českých kapacit oranžového míče – v Seville vedl začínající talenty Tomáše Satoranského a Ondřeje Balvína, v Malaze otevřel oči ostřílenému Jiřímu Welschovi, v Badaloně pod ním tři roky vzkvétala kariéra Luboše Bartoně a potkal se tam i s Davidem Jelínkem. Snad každý, kdo se s ním setkal, nedá na sympatického Aíta dopustit. A on svým bývalým svěřencům lásku vrací, o čemž svědčí i návštěva Prahy.
Podepsal jste se pod kariérami mnoha českých reprezentantů. Řekněte, měli něco společného? V Česku si rádi myslíme, že tuzemští hráči jsou chytří s vysokým basketbalovým IQ. Souhlasíte?
„Řekl bych, že na tom něco je. Pamatuji se, že jsem v Praze sledoval mistrovství Evropy v roce 1981 a hrozně se mi líbili vaši hráči. Zvlášť dva – Pospíšil a Brabenec. Dodnes si pamatuji jejich jména. Brabenec, to byl náramný střelec.“
A pak jste se sám jako trenér začal s českými hráči potkávat. Když jste viděl Tomáše Satoranského poprvé, co vás na něm nejvíc zaujalo?
„Jak je silný, fyzicky ohromně nadupaný. A pořád jel na sto procent. Měl i dobrou hlavu, o basket se hodně zajímal.“
Také o něm jdou legendy, jak ohromně soutěživý je.
„To je pravda. Byl jsem s ním opravdu moc spokojený. Když jsem v Seville začínal, měli jsme tým s věkovým průměrem 21 let. V první sezoně jsme se tak tak zachránili, ale už v té druhé nám jen těsně uniklo semifinále. Tak rychle se ti mladí kluci zlepšovali. Tenkrát to byla skvělá parta s Tomášem, Kristapsem Porzingisem a dalšími.“
Sledujete Satoranského kariéru, i když odešel za moře do NBA?
„Trochu.
