Pod rukama Aíta Renesese prošly hvězdy, které zná celý basketbalový svět. Pau Gasol, Ricky Rubio, Kristaps Porzingis, Rudy Fernandez či Juan Carlos Navarro. Svůj rukopis však obtiskl i do českých kapacit oranžového míče – v Seville vedl začínající talenty Tomáše Satoranského a Ondřeje Balvína, v Malaze otevřel oči ostřílenému Jiřímu Welschovi, v Badaloně pod ním tři roky vzkvétala kariéra Luboše Bartoně a potkal se tam i s Davidem Jelínkem. Snad každý, kdo se s ním setkal, nedá na sympatického Aíta dopustit. A on svým bývalým svěřencům lásku vrací, o čemž svědčí i návštěva Prahy.

Podepsal jste se pod kariérami mnoha českých reprezentantů. Řekněte, měli něco společného? V Česku si rádi myslíme, že tuzemští hráči jsou chytří s vysokým basketbalovým IQ. Souhlasíte?
„Řekl bych, že na tom něco je. Pamatuji se, že jsem v Praze sledoval mistrovství Evropy v roce 1981 a hrozně se mi líbili vaši hráči. Zvlášť dva – Pospíšil a Brabenec. Dodnes si pamatuji jejich jména. Brabenec, to byl náramný střelec.“

A pak jste se sám jako trenér začal s českými hráči potkávat. Když jste viděl Tomáše Satoranského poprvé, co vás na něm nejvíc zaujalo?
„Jak je silný, fyzicky ohromně nadupaný. A pořád jel na sto procent. Měl i dobrou hlavu, o basket se hodně zajímal.“

Také o něm jdou legendy, jak ohromně soutěživý je.
„To je pravda. Byl jsem s ním opravdu moc spokojený. Když jsem v Seville začínal, měli jsme tým s věkovým průměrem 21 let. V první sezoně jsme se tak tak zachránili, ale už v té druhé nám jen těsně uniklo semifinále. Tak rychle se ti mladí kluci zlepšovali. Tenkrát to byla skvělá parta s Tomášem, Kristapsem Porzingisem a dalšími.“

Sledujete Satoranského kariéru, i když odešel za moře do NBA?
„Trochu.