Bůh si vybral Magica. Basketbalista Johnson už 20 let překonává AIDS
Před dvaceti lety, 7. listopadu 1991, šokoval americký basketbalista Magic Johnson sportovní svět oznámením, že je HIV pozitivní a končí kariéru. Přesto se na palubovku ještě dvakrát vrátil, později se stal úspěšným podnikatelem – a především je dnes stále na živu. I tím je inspirací pro tisíce infikovaných.
Na olympijských hrách v Barceloně 1992 se jeden za zahraničních novinářů zeptal amerického basketbalisty Magica Johnsona: „Jaký je pocit vedět, že neuvidíte své děti vyrůstat?“
Ne, nebyla to zrovna empatická otázka. Přesto takové tehdy padaly často. Uplynulo teprve devět měsíců od chvíle, kdy slavný hráč oznámil, že je infikován virem HIV, a nikdo netušil, jestli má před sebou jen poslední měsíce, nebo mu zbývá aspoň pár let.
Po dvaceti letech je jasné, že nejčernější scénáře se nenaplnily. Johnson se těší dobrému zdraví, i když denně v přesně daný čas bere drahé léky. Je úspěšným podnikatelem, spoluvlastnil klub Los Angeles Lakers, je ozdobou každé talk show, vyhledávaným motivačním řečníkem a na hollywoodském chodníku slávy má svou hvězdu – nedaleko hvězdy, která patří Chucku Norrisovi.
A především se aktivně angažuje v boji proti HIV, který způsobuje nemoc AIDS chrakterizovanou jako syndrom imunitní nedostatečnosti. Je tváří osvěty i řady nadačních programů.
„Raději se dívám na pět let dopředu než dvacet let zpátky. Nemám čas na ohlížení a lítost,“ říká, když je dotázán na události roku 1991.
Tehdy mu bylo dvaatřicet let. Byl hvězdou NBA, kde měl za sebou dvanáct sezon, z nichž pět završil ziskem titulu a další tři oceněním pro nejužitečnějšího hráče. Jeho souboje s Larry Birdem a rivalita mezi Los Angeles Lakers a Bostonem Celtics udělaly z ligy neskutečnou podívanou.
Všechno se zhroutilo před novou sezonou. Majitel Lakers se rozhodl vylepšit mu smlouvu, ale na radu advokáta nechal navýšit Magicovi i životní pojistku. A k té patří lékařská prohlídka. Rutinní záležitost, jakých měl za sebou několik.
Na konci října byl zrovna v Salt Lake City na přípravném zápase s Utahem Jazz, když ho zastihl telefonát od týmového lékaře, ať sedne na první letadlo a přiletí do Los Angeles.
„Máš virus HIV,“ sdělil mu pak doktor ve své kaceláři. „Musíš skončit s basketbalem, protože tělo teď bude potřebovat všechnu sílu na boj s nemocí.“
„Nesmysl,“ odpověděl Magic a vyžádal si další test. I druhá zkouška byla pozitivní. Ani té nevěřil a šel na třetí kontrolu.
Výsledek byl stejný. V té chvíli si basketbalová hvězda začala připouštět, že nastal vážný problém.
Johnson okamžitě svěřil do rukou lékařů i novomanželku Cookie, jež byla ve druhém měsíci těhotenství.
Když se prokázalo, že není nakažená a že v pořádku bude i dítě, ulevilo se mu. A rozhodl se o nemoci promluvit veřejně. Po dnech, kdy vedení mlžilo informacemi o Magicově chřipce.
Na 7. listopadu svolal do haly v Los Angeles tiskovou konferenci. „Očekává se důležité oznámení. Kvůli Magicovi,“ znělo strohé oznámení klubu.
Ještě před začátkem zavolal největším přátelům, mezi nimi i Larry Birdovi a Michaelu Johnsonovi, a řekl jim o svém nuceném loučení.
Na tiskové konferenci pak zkoprnělým novinářům oznámil, že kvůli nákaze virem HIV končí s basketbalem a že se chce stát tváří boje proti této nemoci. Mluvil klidně a s rozvahou, občas slova proložil úsměvem. Před televizními kamerami nestál zlomený muž se slzami v očích, ale odhodlaný bojovník smířený s osudem.
Přesto jeho oznámení šokovalo sportovní svět. Přeci jen se psal teprve rok 1991 a panovala představa, že HIV/AIDS je pouze problémem komunity homosexuálů. A Magic byl navíc jednou z prvních celebrit, která se k nemoci veřejně přiznala. Šestnáct dnů po něm tak učinil zpěvák Freddie Mercury, jen pár hodin před smrtí. A za půl roku i tenista Arthur Ashe, jenž byl infikován při transfůzi během operace srdce.
„Když se virusem HIV nakazil Magic, může se jí nakazit každý,“ vzkázal Johnson. Po oznámení přišel o většinu reklamních smluv a bulvár začal rozebírat jeho soukromý život. „Nakazil jsem se zřejmě při střídání partnerek v 80. letech,“ připustil hráč.
I když opustil ligu, byl vybrán do Dream Teamu pro olympijské hry v Barceloně. Profesionální basketbalisté z NBA směli poprvé hrát pod pěti kruhy a on u toho nemohl chybět.
Americká cesta za zlatem byla čímsi mezi exhibicí a civilizační misí. Magic Johnson nehrál kvůli problémům s kolenem pravidelně, přesto se při každém zápase dočkal od fanoušků ovací ve stoje.
Ale ani tak se jeho účast neobešla bez kontroverzí. Australští basketbalisté před turnajem vyhrožovali, že proti USA nenastoupí (nemuseli, los rozhodl jinak), a řada expertů varovala, že v případě krvavého zranění může Magic nakazit další hráče. Po pár dnech i tyhle emoce vyprchaly.
„Jsem rád, že jsem lidem s virem HIV dodal odvahu,“ prohlásil po turnaji hráč, jehož úspěch povzbudil k myšlenkám na návrat do NBA. Mezi basketbalisty se proti tomu však ozvala řada hlasů. Proti byl i Karl Malone, jeho parťák z olympijské reprezentace, byť později se za to omluvil.
Nakonec Johnson snahu vzdal. „Dodnes mě to mrzí. Už bych nepatřil mezi absolutně nejlepší, ale pět šest sezon jsem mohl odehrát,“ tvrdí. „Jsem přesvědčen, že hráči se nebáli o své zdraví. Vždyť někteří se mnou byli na olympiádě a denně jsme spolu trénovali, hráli proti sobě. A nakazil se snad někdo z nich? Oni prostě nechtěli, aby Lakers byli zase silní.“
V sezoně 1995-96 se už nenechal soupeři od návratu tak snadno odradit, ale po 32 zápasech dal basketbalu sbohem už nadobro. „Řešily se kvůli mně stále stejné věci. A já jsem nechtěl zničit sport, který jsme s Larry Birdem a Michaelem Jordanem v 80. letech pomáhali oživit,“ říká dnes.
Zatímco jiní sportovci – a basketbalisté NBA zvlášť – často nevědí, jak po konci kariéry naložit s životem, Magic tento problém neměl.
Je chytrý, zvídavý a už v začátcích basketbalové kariéry se zajímal o byznys. Proto mohl podnikatelské aktivity rozjet naplno.
Dnes mu patří síť kin a obchodních center, provozuje v Kalifornii kavárny Starbucks, vlastní filmovou společnost a v televizi řadu let spolukomentoval NBA.
Ostatně na basketbal je dotazován denně a při hodnocení prokazuje smysl pro humor. „Vy se mě ptáte, jestli je lepší Kobe Bryant, nebo LeBron James? A neděláte si legraci?“ reagoval nedávno na prosbu, aby srovnal dvě velké postavy ligy. „To je přeci jasné. Kobe – pět titulů, LeBron – nula titulů.“
Aktivní je také v politice. Je dlouholetým příznivcem demokratů a i když v posledních primárkách podporoval Hillary Clintonovou, dnes si dobře rozumí s lidmi okolo prezidenta Baracka Obamy. S vládou spolupracuje na preventivních programech zejména v prostředí černošské komunity, kde je nákaza virem HIV nejvíce rozšířena.
Ve dvaapadesáti letech zkrátka žije velmi aktivně. Kdo by takový příběh v listopadu 1991 předvídal? Denně běhá, dodržuje životosprávu, vzorně poslouchá lékaře. A především měl štěstí, že v jeho případě virus HIV nespustil onemocnění AIDS.
Na jedné straně tím dává nemocným naději, že nečekaná diagnóza nemusí znamenat brzký tragický konec. Ale na straně druhé jeho téměř šťastná story může mladé lidi nasměřovat k riskantnímu životnímu stylu. „Často slyším, jak říkají, že HIV není tak hrozná věc. Podívejte se na Magica – má HIV a jak se mu skvěle vede. To je samozřejmě omyl. Každé tělo je jiné, každý organismus reaguje na virus odlišně.“
Magic Johnson svou nemoc i boj proti ní považuje za vyšší poslání. „Bůh potřeboval někoho, kdo to bude dělat, tak si vybral mě.“
A zatím nad ním Bůh drží ochrannou ruku. Slavný basketbalista nejen, že vidí vyrůstat své děti, ale dočkal se i vnučky.
