Vloni byl jedním z těch, kdo basketbalové finále zdramatizovali až na samotnou hranu. Letos ho naopak chce udělat co nejkratší. Američan Eugene Lawrence ve službách Nymburka pomáhá zdolat svůj bývalý tým Prostějov nejen svými schopnostmi na hřišti, ale i pomocí provokací, jimiž protihráče častuje. Nymburk vede po prvních dvou zápasech finále 2:0, pokračuje se v pátek.
Vloni během finálové série prý Eugene Lawrence (tehdy v dresu Prostějova) schválně nechával volného Pavla Pumprlu z Nymburka a ještě na něho pokřikoval, ať střílí, že stejně koš mine. Letos, po přestupu na druhou stranu barikády, netají americký svalnatec stejnou taktiku.
„Já jsem z Brooklynu a takové věci se tam na ulici dělají. Snažíte se soupeře vykolejit a donutit ho dělat věci, které mu nejsou vlastní,“ usmívá se Lawrence.
Používáte stejné zbraně i na svůj bývalý tým?
„Samozřejmě že ano. Snažím se na jejich hráče mluvit, vyvést je z rytmu, přinutit je pod tlakem udělat chyby. Dělám to tak celou svoji kariéru.“
Koho si berete na mušku letos?
„Nemám jeden konkrétní cíl. Zkrátka chci vyhrát svůj první titul v téhle lize. Jsem v ní třetí rok, každý z nich hraji ve finále, titul ještě nemám. Přeju si ho vyhrát.“
V pátek a v sobotu se hraje v Prostějově. Jaké přijetí od fanoušků tam čekáte, bučení nebo pozdravy?
„Čekám nějaké pozdravy. Chápu, že fanoušci budou chtít, aby Prostějov vyhrál, ale já je mám velice rád a oni mně taky. Za dva roky, co jsem tam hrál, jsme si vybudovali velice dobrý vztah. Obě sezony jsme hráli ve finále. Máme k sobě respekt.“
Těšíte se tam, i když je to už letos nepřátelská půda?
„Těším, protože to budou vzrušující zápasy. Vím, že Prostějov bude hrát tvrdě, bude zřejmě proměňovat víc střel než u nás. My budeme hrát týmově. Bude to zajímavé.“
V čem je Nymburk letos silnější než Prostějov?
„Zkušenost je velmi klíčová. Máme taky širší kádr, každý z nás může hrát v základní pětce, což je velmi dobré. Můžeme se prostřídat. Každý zápas je někdo jiný schopen nasázet 20 bodů. V neděli to byl Simmons, v pondělí Křemen, příště to může být Wilson, Benda nebo Nečas.“
Hraje Prostějov stejně jako vloni za vašeho působení?
„Pár hráčů od nich znám. Je to v podstatě podobné jako vloni. Hrají tvrdě, jsou důrazní na doskoku, mají výborné střelce. Zároveň jsou dost oslabeni, mají zraněné hráče a postrádají svého rozehrávače, čehož bychom měli využít.“
Bude finále pro Nymburk letos snadnější než vloni, kdy hrál proti vám?
„Nejsem si jistý. Nestaráme se o to, co bylo.“
První zápas byl ale nečekaně dlouho vyrovnaný. Polekalo vás to?
„Prostějov má talentovaný tým, nehraje ve finále pro nic za nic. Čekali jsme, že bude bojovat, ale basketbal se hraje čtyřicet minut, ne dvacet. Hrálo se celý zápas a ten jsme zvládli my.“
Vy jste první utkání sledoval jen z lavičky, hrál jste ve druhém. To je daň za vysoký počet amerických hráčů, že se na hřiště nedostanou vždy všichni. Jak složité to pro vás je?
„Je to velice těžké, hlavně v play off. Musím se připravit na tréninku, dávat si nějaké individuální cvičení a zůstat připraven. V pondělí jsem hrál poprvé po skoro dvou týdnech, cítil jsem se trochu nerozehraný, takže jsem se snažil napřed chytit v obraně. Útok přijde vzápětí.“
Co je na tom, že se takhle střídáte, nejlepší? Nastupujete pak odpočatější a s větším elánem?
„Já o tom tak moc nepřemýšlím, snažím se hrát. Dát týmu energii. Když nehraju, sleduju zápas z lavičky, všímám si, kde potřebujeme pomoc, kde se zlepšit. Abych byl pak připraven, až půjdu na hřiště.“
