ROZHOVOR | Stal se terčem kritiky. Za to, co dělal i nedělal. „Některé závěry kritiků a odborníků mě překvapily. Za svými rozhodnutími si ale stojím,“ říká trenér českých basketbalistek Lubor Blažek poté, co mu někteří vyčítali, že prokaučoval na OH čtvrtfinálový duel i třináctibodové vedení nad Francií. Navíc po Hrách mu skončila smlouva a ani jemu samotnému se už dále pokračovat nechce.
Hned jak přistál s basketbalistkami v republice a zapnul si telefon, pípla kouči Luboru Blažkovi esemeska. „Táto, konečně dovolená,“ napsaly mu jeho děti. „Plánujeme jet na chalupu a do hor. Někam na absolutní samotu,“ vysvětil Blažek.
Ruchu si užil v minulých dnech dost. Hlavně po sedmém místě na OH a prohře s Francií, kdy musel odrážet kritiku, která se na jeho hlavu snesla.
Jak jste vnímal ty ohlasy, které se na vás navalily?
„Já nejsem trenér, který hází vinu na druhé. Přemýšlím o týmu jako celku, ale i sám o sobě. Některé závěry a kritiky odborníků mě však překvapily. I teď ale musím říct, že si za svými rozhodnutími stojím. V danou chvíli jsem volil řešení, kterým jsem věřil.“
Máte teď zpětně pocit, že jste mohl udělat něco jinak?
„To jsou věci, které si má člověk promyslet sám. Ze sta rozhodnutí prostě neuděláte všechna dobře a správnost si ověříte jen na základě výsledků. Ti kritici proto byli možná ve větším transu než já. Dělat úvahy o střídání u týmu, který je v tahu a hraje dobře, je celkem těžké. Myslím, že v takové chvíli nemá trenér možnost úniku.“
Jak to přesto vnímáte, když se sedmé místo považuje za neúspěch?
(hořce se pousměje) „Jestli to beru jako zájem o ženský basketbal, tak jen tak dál.“
Několik hráček bezprostředně po utkání brečelo. Jak dlouho trvalo, než se z toho dostaly?
„Ty pocity se vrací, kritika podle mě neodpovídala dané situaci. Rozhodnutí, která jsem dělal, byla v tom nejlepším přesvědčení. Samozřejmě být prognostik a vědět, jak to dopadne, je teď velice jednoduché. Kdyby každý věděl dopředu, co se stane, choval by se jinak. Jenže to je sport a jinak si myslím, že naše účast na turnaji byla dobrá. Ta prohra s Francií mě mrzí, hráli jsme dobře.“
Přetrvává ta hořkost z olympiády ještě teď?
„To zase ne. Myslím, že naše umístění je úspěch. Jasně, člověk nerad prohrává, ale je třeba vzít pohled z toho, že basketbal umí být krutý. I Rusové vedli nad Španělskem o třináct bodů a prohráli. Byly tam i sporné situace jako prorážení Veselé, otočený aut… Basket je prostě takový.“
Jak vidíte možnou další českou basketbalovou účast na příštích Hrách v brazilském Riu?
„ Myslím, že je v našich silách bojovat o další olympiádu v Brazílii. Nevím, na jakém základě byla prezentována ta fáma, že družstvo končí… Možná to byla snaha o to, aby ta naše porážka ještě více zhořkla. Co ale vím, tak tentýž tým může s malými změnami pokračovat dál.“
Jakými malými změnami? Můžete být v tom konkrétnější?
„To je hrozně brzo, ještě to nejde. Není to téma k úvahám a ani abych se k tomu nevyjadřoval.“
A co vy osobně a Rio?
„To je tak hrozně daleko. Myslím, že to bude pro někoho jiného. Podle mého názoru je to tak správné, protože není možné takhle dlouho na této úrovni v tom jet.“
Takže smlouvu, která vám nyní po olympiádě skončila, byste případně nechtěl prodloužit a dál s ženskou reprezentací pokračovat?
„Teď to řešit rozhodně nebudu a ani nevím, kdy se to bude řešit. Mám nyní v hlavě jiné myšlenky, než to, zda pokračovat. A pokud za mě přijde někdo nový, budu mu jen držet palce.“
