Prožil fantastický zápas. A prezentace na kostce, která ho v případě úspěšné trefy zobrazovala, jak si bouchá do srdce a ukazuje směrem k fanouškům, byla včera nejčastěji pouštěnou scénou. „Jsem rád, že jsem konečně mohl přispět,“ radoval se basketbalista Vojtěch Hruban, který 30 body pomohl porazit Finsko 77:73 a výrazně se podílel na úspěšném českém postupu do další fáze boje o MS.
Kdy jste si tak v zápase uvědomil, že je to váš Den D?
„To přišlo postupně. Že to bude super zápas, se ukázalo až ve chvíli, kdy jsme definitivně vyhráli. Kdybychom neuspěli, tak by bylo vše úplně zbytečné. Tudíž ve chvíli, kdy Salin nedal tu poslední trojku a my to nějak upinkali, tak ze mě vše spadlo a mohl jsem si říct: Jo, dneska byl můj výkon k něčemu dobrý.“
To tedy ano, vždyť jste vstřelil třicet bodů. Něco takového se nestává každý den, že?
„Já jsem hlavně rád, že jsem mohl konečně trochu přispět, protože mé výkony v kvalifikaci zatím nebyly ideální. Cítil jsem se dobře, padlo mi tam ze začátku několik střel a pak mi kluci začali hledat a vytvářet super pozice. I jim patří dík, protože několik košů bylo z jejich super přihrávek a měl jsem třeba lehký lay up. A ve chvíli, kdy se to takto načítá, sebevědomí jde nahoru.“
Co se týmového výkonu týče, byl to váš nejlepší výkon z kvalifikace?
„Z tohoto pohledu asi jo. Byla tam vidět ta příprava, kdy jsme si některé věci dokázali projít, něco si říct a hra byla uhlazenější. Je to jiné, než když máte tři tréninky před zápasem. Pomáhá nám i to, že je to již třetí kvalifikační okno, začínáme se dávat dohromady a basket vypadá jako basket.“
Pumprla s Křížem navíc i perfektně ubránili finskou hvězdu Markkanena…
„Pampy s Kreuzem jsou pro mě MVP zápasu… ta jejich obrana byla důležitější než můj útok. Ano, dal jsem sice třicet bodů, ale to jak oni dokázali nahlodat Markkanena… co se jeho týče, tak neměl nic jednoduchého. Ztrácel balony, přehozy nám končily v rukou a my z toho měli rychlé brejky a body. To jsou věci, které se třeba tak nevidí, ale to byl ten důvod, proč jsme uspěli.“
Nicméně i vás trenér Ginzburg chválil za obranu, neboť jste dobře střežil Salina. Jak obtížné to bylo?
„První poločas to bylo těžší než ten druhý. On v první půli hodně vybíhal, byl aktivní, ale v tom druhém už byl asi trochu otrávený. Nedostával ani přihrávky do pozic, které potřebuje, takže bylo vidět, že se do toho moc netlačí a byl stranou. Za to jsem byl i rád, protože jsem si mohl v obraně trochu odfouknout.“
V poločase to však bylo jen o bod, co jste si v kabině říkali?
„Vedli jsme, takže jsme byli nahoře… šlo to podle plánu. Věděli jsme, že ten zápas nevyhrajeme o třicet, že to nebude nic jednoduchého a že si to musíme ubojovat. Obecně se to týká všech těchto zápasů. Ty týmy nejsou spolu tak dlouho, takže to ani není tak o basketbalu jako o tom, kdo daný den ukáže větší vůli a srdce. Dnes jsme to byli my.“
Nicméně v závěru se Finové dotáhli a udělali drama. Jak moc velké nervy to pro vás byly?
„Velké. Udělali jsme tam několik chyb, které se nám nestávaly… párkrát jsme zaváhali v obraně a oni nás potrestali úspěšnou trojkou. Nebyl to nějak precizně zvládnutý závěr, ale nakonec to dopadlo. A to, že nás stáhli na pět bodů, to zmizí v propadlišti dějin.“
Bude se po takovém vítězství regenerovat do dalšího zápasu o to lépe?
„Stoprocentně. Máme před sebou celý víkend a to že nás to teď stálo spoustu sil, nebude faktor. Ono je i lepší, když zvládnete takový zápas, který je boj až do konce, protože to sebevědomí vyletí nahoru. Teď to tak i máme… týmová chemie dostane impulz.“
Navíc jste se vedle postupu do další kvalifikační fáze i přiblížili možnému postupu na MS. Jak je to příjemné, když trenér Ginzburg ze začátku říkal, že to není hlavní cíl?
„Já jsem byl trochu překvapený, když to poprvé řekl, protože pro nás ta kvalifikace důležitá je. On to ale asi myslel směrem k budování týmu. Teď máme ale tu kvalifikaci rozjetou dobře a byl by alibismus asi říkat, že náš cíl byl hlavně postoupit z první skupiny. Máme to dobře rozehrané a s tím, jak teď dokážeme hrát, můžeme vyhrát i zápasy ve druhé skupině. Šance na postup není malá, a pokud se tým takto bude scházet dál, můžeme vyhrát ještě nějaké zápasy, což nám stačí.“
V pondělí vás tak ještě čeká poslední zápas skupiny s Bulharskem. Jak budou oni jiní?
„Budou méně basketbaloví a více nepředvídatelní. Bulhaři byli tým, který překvapil, jak dobře dokázal chvílemi hrát. Byl to ale i tým, který zahrál čtyři, pět neuvěřitelných akcí a pak měl hluchá místa, kdy jejich hráči nedokázali driblovat a házeli si to na záda, či na nohy. Bude tam důležité bránit jako teď, a když to zvládneme nebude s tím problém a tu jejich hru rozbijeme.“
Takže nepodcenit?
„Nemyslím, že bychom je podceňovali. I u nich jsme vyhráli jen o dva body díky koncovce, takže určitě nemáme co podceňovat. Navíc s nimi přijede Vezenkov, což je další euroligový hráč. Musíme se s tím popasovat.“
