Machová: Zatím všechno klape

Takový scénář by se basketbalovým reprezentantkám v Madridu jistě zamlouval. „Máme radost a teď koukáme na fotbal,“ hlásila při souboji Španělů s Ruskem na EURO kapitánka Hana Machová.

Sledujete v hotelu i další fotbalové zápasy?
„Koukneme na naše, ale jinak to máme spíš jako kulisu. Někdo tady fanda je, třeba Míša Uhrová nebo Véča (Iva Večeřová), ta má dokonce i fotbalový časopis. Ale my s Kuldou (Petrou Kulichovou) to zase tolik neprožíváme.“

Na večeři se zřejmě dostanete až po skončení fotbalového zápasu, v hotelu teď sotva někdo pracuje, ne?
„Vypadá to tak. Právě jsme se s holkama bavily, že nikde není žádný plakát. Ale když koukáme na přenos, prokládají to i záběry z Madridu. Prší tu, a stejně je plné náměstí a kouká na fotbal. Asi jsme v nefotbalové části města, i když do haly jezdíme kolem stadionu Atlética Madrid. Ten Realu jsme viděly jen na mapě.“

Jak jste si kromě tréninku zpestřily volný den?
„Dopoledne jsme šly ve čtveřici po památkách, další holky šly na kaufy, někdo se válel na pokoji. Byly jsme se kouknout na koridě, i uvnitř. Ale zabralo nám to hodně času, Královský palác jsme prošly jen rychlovkou, ještě se tam chceme ve čtvrtek vrátit.“

Argentinu jste v pondělí porazily nakonec vysokým rozdílem, vy jste nastřílela 16 bodů. Cítíte radost, úlevu, nebo spíš splněnou povinnost?
„Já jsem měla radost. V prvním poločase jsme toho moc nepředvedly, ale pak už se to zlepšilo.“

Měly jste ze soupeřek obavy i kvůli špatné zkušenosti s Brazilkami na předloňském mistrovství světa?
„No, tenkrát tam hlavně Argentina porazila Španělky, které považuju za silné družstvo. Šel z toho respekt, mají jiný styl, než jsme zvyklé. Jsem ráda, že už je máme z krku.“

Angola by vám ale neměla tolik komplikovat život, souhlasíte?
„Já osobně jo. Když jsme se bavily s naší kamarádkou z Mali (brněnskou spoluhráčkou Maiga-Baovou – pozn. aut.), říkala, že se vždycky perou Mali se Senegalem. O Angole neříkala nic, tak jsem si myslela, že nebude nic extra. Ale když jsem viděla v pondělí a úterý zápasy Senegalu, bylo to nebe a dudy, taky basket umějí hrát. Nesmíme Angolu podcenit, pak by to mělo být v klidu. Někdy to je těžké, když vás honí po celém hřišti, můžou vás vybláznit. Zahlédla jsem jen jednu jejich hráčku a to byla pořádná mamina.“

V pátek téměř jistě narazíte na Japonky, jak se vám zamlouvají?
„Mají jedinou vyšší hráčku. Jinak mi přijde, že jim je úplně jedno, kde kdo hraje. Jsou hodně běhavé, dobře ovládají driblink, uvidíme. Je super, že to takhle vyšlo. Ve druhé straně pavouka Bělorusky prohrály s Kubou. K tomu Španělsko, Brazílie... Tam se to našlapalo hezky.“

Organizačně všechno klape?
„To jo. Jen hotel už jsme zažily lepší. Kvůli jídlu. Můžete být zvyklý dát si před zápasem rybu nebo kuře, ale tady vám dají k obědu jehněčí kotlety a nazdar. S jídlem je to špatné, až tak, že je vám z něj zle. V hotelu bydlí všech dvanáct týmů z celého světa a oni dají na výběr, že si můžete dát kotletu, nebo kotletu. Nic normálního nezvolíte.“

Třeba Asiatky musejí mít z kotlet vysloveně radost?
„Myslím, že hodně. Permanentně jsou tady těstoviny a červená omáčka. Jinak se to docela střídá. Každý večer je ryba, pochybuju, že ji všichni jedí. Ale jinou volbu nemají. Pořádný jídlo chybí.“