Smutná Vítečková: Takový konec v Brně mě mrzí
V Brně začala s velkým basketbalem, v jeho dresu zažila během jedenácti let veškerou slávu. Dnes si jedna ze stříbrných hrdinek z nedávného mistrovství světa Eva Vítečková poprvé stoupne jako hráčka USK Praha proti němu. Přestup si pochvaluje, přestože přiznává, že opustit Brno pro ni bylo těžké. Nejvíc ji mrzí třenice, které kolem toho vznikly.
Trenér Bobrovský ji vedl téměř celou kariérou, oslavili spolu klubové i reprezentační tituly. Přes deset let patřila k jeho oblíbeným hráčkám. Nyní má Eva Vítečková z duelu proti svému bývalému kouči, který její přestup do USK nelibě nese, smíšené pocity.
„Sama jsem zvědavá. Bude záležet i na tom, jak se on bude při zápase projevovat. Pokud nijak, tak to bude asi normální, ale pokud třeba i mu něco uletí…“ nechává větu nedokončenou.
Co ve vás očekávání zápasu vzbuzuje?
„Po dlouhé době to bude jiné utkání. Jedenáct let v Brně se nedá zapomenout, na druhou stranu se kádr hodně změnil. Bude to jiný tým a určitě nebudu přihrávat bývalým spoluhráčkám. (úsměv) Realizační tým je stejný. Jaké to bude zjistím až v sobotu, ale spíš očekávám větší nervozitu, až budeme hrát v Brně.“
V Praze nervozitu neočekáváte?
„Myslím si, že jakmile nastoupím do utkání, bude to jako každý jiný důležitý zápas. Přestože už jsem odehrála důležitější. Tohle je začátek sezony a spíš půjde nám, jako USK, abychom se sehrály a zvedly si sebevědomí po dvou prohrách v Evropské lize.“
Jak často jste v kontaktu s bývalými spoluhráčkami z Brna?
„S Romčou Hejdovou jsme v kontaktu možná denně. Voláme si, píšeme. Ona mimo jiné bydlí u mě v bytě. Jsme kamarádky, sedly jsme si a komunikujeme spolu.“
Jeden zápas v Brně už letos za sebou máte, navíc v hale, kde se hrálo mistrovství světa. Jaké to pro vás bylo?
„Hala vypadala úplně jinak, palubovka byla úplně jiná. Ale vzpomněli jsme si na to s panem Blažkem, a taky DeLisha Miltonová se mě ptala, jestli je to ta hala, kde jsme s Brnem vyhrály Final four.“
Jsou vzpomínky na stříbro pořád živé?
„Kdybych měla vzpomínat sama, tak nevím, jestli by to bylo každý den. Ale pořád jsou nějaké ohlasy, lidi píšou, gratulují, pořád to někdo připomíná, takže se na to nedá zapomenout.“
Máte na šampionát nějakou památku?
„Byla jsem na křtu knihy, tu jsem tam vyfasovala, mám v ní i několik podpisů. Dostaly jsme od ČBF taky zápasy DVD na památku. A pokud by šel na DVD získat dokument, který vysílala Česká televize, tak o ten bych zájem měla, protože to bylo moc hezky udělané.“
V době vašeho přestupu do USK se spekulovalo o tom, jaké reakce tento krok budou provázet. Přišla vám už nějaká negativní, třeba od fanoušků?
„Zatím ne. Určitě bylo něco na internetu, tam píšou ti, co jenom sedí u počítače, ale osobně a konkrétně mi nikdo nic neřekl.“
Vyjádřil se ale trenér Bobrovský, a to tak, že je překvapený, že jste skončila v Praze, když jste říkala, že odejdete do ciziny.
„Samozřejmě mě jeho reakce mrzela. Já si nepamatuju, kdy jsem mu měla říct, že půjdu z Brna jen do zahraničí. Jestli ano, tak to bylo několik let zpátky. Názory lidí se mění. Myslím si, že to byla spíš slova pana Hamzy. Pokud jsem řešila, jestli půjdu nebo nepůjdu pryč, tak to bylo s panem Hamzou. Povznesla jsem se nad tím, co s tím má člověk dělat? Já chápu, že mě (trenér Bobrovský) nebude podporovat, že jsem šla do Prahy.“
Přitom jste byla jeho oblíbená hráčka.
„Jenže tam je to zamotané finanční situací.“
Tím, že se trenér Bobrovský trefoval do toho, že jdete do Prahy za penězi?
„To ví oni sami, jak to bylo s penězi. Teď můžu říct, i když jsem v Praze chvilku, jsem ráda, že jsem udělala změnu. Brno mi přirostlo k srdci, ale kdysi mi někdo říkal, že měnit kluby po dvou nebo třech letech je normální, já to tak beru a jsem za změnu ráda. Přestože Brno je můj druhý domov, mám tam spoustu kamarádů a ráda se tam vracím. Těžké to je, ale je to tak.“
Ulehčily vám negativní reakce, i ty, o nichž se veřejně nemluvilo, odchod z Brna?
„Nemůžu to takhle říct. Spíš mě mrzí, jak to skončilo. Spolu jsme zažili tolik věcí a nikdy jsem nechtěla, aby to tak dopadlo. Druhá věc je, že málokterá hráčka odcházela z Brna v dobrém.“
Musela jste se vyplatit ze smlouvy?
„Ne, já ne. Já jsem měla smlouvu, Brno nevyužilo opční právo, tudíž mi smlouva skončila.“
Jste v USK spokojená?
„Jedna věc je, že se nám nepodařil start do Evropské ligy. Ale spokojená jsem. Například se zajištěním regenerace, což jsem poznala už během reprezentace. Třeba lymfatické kalhoty mi pomáhaly víc než masáž.“
Dají se oba kluby na základě vašich zkušeností srovnávat?
„Řekla bych, že v Žabinách bylo vždycky takové rodinné prostředí… ale já bych nechtěla říkat negativa, něco vyzdvihovat na úkor druhého klubu.“
Zvykáte si už na nové prostředí?
„Ono není ani tolik času chodit po Praze. Je fakt dost velká, pro mě bylo svojí velikostí ideální Brno. Zvykám si. Když je čas, jdeme s holkama po nákupech. Byla jsem na Václavském náměstí křtu knihy a dvakrát na Hradě u pana prezidenta.“
Takže rychlý vstup mezi smetánku a na společenské akce.
„Zajímavá byla třeba recepci k udílení státních vyznamenání. Nevěděla jsem, jestli půjdu, moc se mi nechtělo, ale bylo to nakonec příjemné. Politici, právě ta smetánka a taky Jaromír Jágr, to byl zážitek. I bývalý prezident Havel. To bylo strašně příjemné a pan prezident Klaus se nám věnoval až víc než jiným hostům.“
Stříbro je pořád v živé paměti, ale neplatíte za něj daň horším vstupem do sezony?
„Zatím si nepřipadám unavená, naopak jsem nabitá novým prostředím. Spíš platíme daň za to, že jsme v USK neměly společnou přípravu, nejsme sehrané.“
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
