Život se s ním rozhodně nemazlil. Ve třiceti letech přišel Jan Bauer o zrak a musel úplně změnit životní hodnoty. Nepropadl ale depresím. Podle svého životního hesla „je potřeba najít jeden důvod, proč to udělat, než tisíc důvodů, proč ne“, se rozhodl udělat z životní tragédie životní výzvu. Jednou z jeho výzev bylo zvládnutí Velké čínské zdi. Teď se opět chystá na výběh do skokanského můstku v Harrachově Red Bull 400.
Před oslepnutím pracoval Jan Bauer v gastronomii a vážil 160 kilogramů. Jenže s takovým hendikepem se v tomto oboru nepracuje snadno. Proto se 37letý Honza rozhodl vydat na dráhu maséra. „Abych mohl svoji práci dělat pořádně, ta kila mi tam prostě překážela. Až tehdy jsem měl tu správnou motivaci a začal se pořádně hýbat a trochu víc přemýšlet nad tím, co jím. Zhubnul jsem 80 kilogramů,“ vzpomíná.
První meta půlmaratón
Na konci roku 2013 pak zcela propadl nové vášni, kterou se pro něj stal běh. Jako první metu si dal se svým kamarádem půlmaratón. „Říkal jsem mu, že se zbláznil a že je to blbost. Ale povedlo se mi do toho šlápnout a natrénovat a za tři měsíce už jsem s ním stál na startu.“ Od té doby se běžecké boty a předtím nenáviděný pohyb staly neodmyslitelnou součástí jeho života. To, že běhání vzal opravdu vážně, dokazují místa, kam se, samozřejmě za pomoci traséra neboli vodiče, dostal.
„Mám za sebou extrémní výzvu v podobě závodu Red Bull 400 z minulého roku, letos se připravuju na další ročník, a jako první nevidomý člověk na světě jsem uběhl maratón na Velké čínské zdi. Kromě běhu jsem začal jezdit i na kole, na kterém jsem se vydal z Prahy až do nejvýše položeného alpského průsmyku Passo delo Stelvio nebo na Gerlachovský štít.“ Svými výsledky se ale nevytahuje, prostě patří k jeho životu, který navzdory svému omezení nevzdal.
Nechci nikoho pošlapat
A co je pro nevidomého běžce nejdůležitější? „Pro slepého běžce je naprosto nezbytné mít skvělého traséra, který běží se mnou. Parťák mě má doslova na provázku a naviguje mě. Když jsou okolo další lidi, tak přede mnou musí běžet ještě jeden průvodce, abych nikomu nešlapal na achilovky. S tím, jak se zlepšuju a zrychluju, mám problém dobré traséry najít. Na maratonu v Číně se mnou běželi tři a z toho mi po cestě dva odešli,“ vysvětluje Jan Bauer.
Red Bull 400 je brutální
„Letos jsem se nechal už podruhé vyhecovat na Red Bull 400. To je prostě úplně brutální.“ Na čtyřstovce si nevidomý masér pochvaluje hlavně to, že je krátká. I když přiznává, že sprint není jeho doménou a přednost dává delším vytrvaleckým tratím. „Extrémně překyselíš svaly a trvá pár dní, než tělo zregeneruje.“
A co nějaká rada na trénink od profíka? „Důležité je naučit své tělo pracovat ve vysoké tepové frekvenci. Těsně před závodem je třeba nechat svaly odpočinout, aby v nich nebyla žádná kyselina mléčná. Ten poslední týden před závodem tak doporučuju trénovat jen zlehka, do ničeho šíleného už se nepouštět. Ráno před závodem je dobré do sebe dostat nějaké sacharidy a po závodě nezapomenout tělo pořádně protáhnout a zavodnit,“ uzavírá Honza Bauer.
