Dvouměsíční dcera Julie stále zůstává ve středu jejího světa. Střelkyně Kateřina Emmons se ovšem už učí znovu orientovat na střelnici. Cílem je mistrovství světa 2010 v Mnichově. A první dojmy vůbec nemá špatné.
„Přijde mi jako by vůbec žádná pauza nebyla,“ říká Emmons.
Jak se daří vaší dceři?
„Teď zrovna výborně, protože se to krmí. (smích) Je úplně v pohodě.“
Jak zvládáte mateřské povinnosti?
„Docela jo. Zvládáme to čím dál tím líp. Julinka je větší, zajímá ji víc věcí. Udrží pozornost, občas si hraje s hračkami. Je veselejší a vnímá trochu okolo. Je fajn to pozorovat.“
Takže první šok už máte za sebou?
„Už jo, už je to lepší. Máme aspoň systém. Začala jsem trochu trénovat. Matt (manžel –pozn. red.) dopoledne hlídá a já trénuju. Zacvičím si, vyřídím si svoje věci. A odpoledne je řada na Mattovi.“
Jak váš manžel zvládá hlídání, když jste na tréninku?
„Výborně! Julča je většinou docela hodná. Když začne plakat, vezme ji na procházku. Dnes ale třeba celé odpoledne prospala.“
Už jste nakoupila DVD s pohádkami, jak jste před porodem plánovala?
„Už si dělám seznam, pracujeme na tom. Patta a Matta máme, stejně jako Krtečky, Vílu Amálku. Večerníčky máme taky docela pohromadě.“
Kromě mateřských starostí už jste ale začala i s tréninkem. Jak vám to jde s puškou?
„Já mám pocit, jako by se nic nestalo, že jsem žádnou pauzu neměla. Už jsem trochu uvědomělejší. Dostala jsem se do starých kolejí. Ale úplně lehké to není. Třeba se moc soustředím na stabilitu, a pak zapomenu spustit. Ještě to nefunguje, jak by mělo. Zatím ale netrénuju každý den. To by bylo moc. Než koncem června odletíme, budu ráda, když půjdu na střelnici tak dvakrát týdně. Trošku se mi otevírají oči. Už vím, na čem budu muset pracovat.“
Bude vás to bavit?
„Já jsem se nemusela nutit. Dřív by se mi třeba nechtělo. Ale teď jsem se těšila, až bude Matt hotový se svěťáky a já budu moct začít trénovat. Počítala jsem s tím, že bych měla začít ještě dřív, než odjedeme do Ameriky. Aby trenéři věděli, jak na tom jsem. Musím hodně cvičit, protože mě bolí záda. A to jsem na polovině tréninkových dávek ve srovnání s tím, když jsem závodila. Ale není to tak zlé. Myslela jsem si, že vydržím dvacet ran a zvládnu čtyřicet.“
Už víte, jestli budete dál střílet se svou starou puškou z roku 2000, nebo ji nahradíte?
„Chtěla jsem novou. Ale zatím je to ještě v procesu. Oni už ten starý typ přestali vyrábět. Firma má omezené množství a v tom špičkovou zbraň pro mě nenašli. Zatím ještě pořád budu střílet svojí starou puškou. Ale za odměnu mi dali speciální pušku, kterou mi nechali pozlatit. Ale to je spíš někam do vitríny.“
Střílet se s ní nedá?
„Střílela dobře. Závodit by se s ní dalo, jenomže je pozlacená, takže se dost leskne. Když se střílí závody, tak je tam kvůli kamerám dost světla. Moc by to svítilo. Takže jí spíš dám do vitríny a dál bude fungovat ta má stará dáma.“
Už přemýšlíte nad termínem prvního závodu?
„Uvidím, jak to půjde s malou. Ale třeba bych už nějaký závod zvládla na podzim v Americe. Mám docela na výběr. Přivezli bychom Mattovu mamku na hlídání.“
Kdy se poprvé ukážete na vrcholném šampionátu?
„Příští rok v létě na mistrovství světa v Mnichově určitě. Malá už bude dost velká a potom budeme mít víc prostoru. Naše sousedka v Minnesotě je Češka a nabídla se, že by Julinku pohlídala. Na svět bych mohla být připravená.“
