Krpálek: Málem jsem nestihl semifinále!

Nakonec ale vycházející hvězdu českého sportu pustili do boje a Krpálek tak mohl v kategorii do 100 kilogramů obhájit svůj rok starý titul z Bangkoku. Všechny zápasy vyhrál na ippon.

Před semifinále to musely být nervy, že?
„Samozřejmě! Pro mě to bylo něco nepopsatelného. Přišel jsem tam a bylo po zápase. Jako bych prohrál. Ani mě nechtěli pustit do haly. Já jsem říkal, že se zápas musí konat. Začal jsem zmatkovat. Byl jsem úplně vedle.“

Co se vlastně stalo?
„Mysleli jsme, že finálový program začíná o hodinu později. Byli jsme domluveni s trenérem, že přijdu do haly v půl druhý, ale zápas s Molem začínal už v jednu. Já jsem se šel před zápasem projít s kamarády, koupil jsem si čaj v McDonaldu. A jak jsem přicházel do haly, zrovna mě naháněli kluci, že už se mám prát. Začal jsem rychle utíkat.“

Co bylo dál?
„Přišel jsem na místo, kam jsme dávali akreditačky a odváděli nás odtud na žíněnku. Já jsem tam přišel a oni na mě, že už je konec zápasu. Že už mě tam nemůžou pustit. Tak jsem začal říkat: ne, ne, ne! Ty pořadatele jsem musel oběhnout, ale dostal jsem se do haly. Jak mě viděl rozhodčí, vše zvrátil zpátky. Běžel pro Holanďana, který už odcházel. Bylo to na hraně. Stačilo deset vteřin a už by se to nedalo vrátit. Byl jsem jen v teplácích, neměl jsem na sobě ještě ani kimono, to mi nesl trenér.“

Jak na kuriózní situaci reagovali diváci?
„Když vyhlásili Holanďana, křičeli: Fuj! Když viděli, jak přibíhám do haly, začali jásat. Pěkný to bylo... Teď se tomu smějeme. Ale v tu chvíli jsem byl mimo.“

Bylo těžké se za takové situace soustředit na zápas?
„Byl jsem rozhýbaný z minulého zápasu, ale nebyl jsem připravený, koncentrovaný. Uhnaný jsem přiběhl do haly a hned jsem šel na zápas. Pořád jsem přemýšlel o tom, že jsem všechno prohrál. Ani trenéra jsem neposlouchal. Ten mi pak vyčítal, že jsem na nic nereagoval. Ale já jsem byl fakt úplně mimo.“

Nizozemce Mola jste přesto porazil, mluvili jste po zápase spolu?
„Vůbec nic neříkal. Viděli jsme se až na stupních vítězů, kde byl třetí. Muselo to pro něj být strašný. Vyhlásili ho vítězem, začal se radovat a pak prohrál.“

Pravým vítězem jste ale vy, vždyť jste všechny zápasy vyhrál na ippon.
„To je suprovej pocit. Byly to moje poslední juniorské závody, ale letos to pro mě bylo strašně těžký. Objevilo se hodně suprovejch lidí. Ázerbájdžánec Gasimov byl pátý na světě mezi chlapama, což je vynikající výsledek. Tohle vítězství bylo fakt těžší než minulý rok.“

Nemrzí vás, že jste se s Gasimovem, který vás na nedávném juniorském mistrovství Evropy v Jerevanu porazil ve finále, neutkal?
„Jemu se nedařilo, prohrál ve čtvrtfi nále s Polákem. Před turnajem si ale na facebook napsal: Nový mistr světa Elmar Gasimov, váha minus sto kilo, sorry Lukas.“

A s vámi to nic neudělalo?
„To víte, že to na mě zapůsobilo. Chtěl jsem tím víc, aby nevyhrál. Abych ho porazil. Ale neutkali jsme se spolu.“

Jak se s Gasimovem znáte?
„Na Evropě jsme si povídali. On to má psychicky srovnaný, věří si. Já tohle moc nemám. Na Evropě mi říkal, že se uvidíme ve finále. Tak jsem říkal: Snad jo.“

Vy, dvojnásobný mistr světa, nemáte sebevědomí? To mi vysvětlete...
„Já nevím. I kdybych se šel prát s kýmkoliv a věděl, že ho porazím, v judu se může stát cokoliv. Nevěřím si tolik.“

Váš trenér Petr Lacina pro vás ovšem vymýšlí přezdívky typu inteligentní monstrum nebo zodpovědný démon. To se vám nelíbí?
(smích) „Já se tomu musím jenom smát. Asi je se mnou trenér spokojenej. V Paříži jsem nepředvedl krásné judo po technické stránce, ale pral jsem se takticky. Mým cílem bylo soupeře nejdřív unavit, oťukat. Většinu zápasů jsem prohrával a pak jsem to otáčel.“

Od příštího roku budete bojovat jen mezi dospělými, mezi kterými už jste vyhrál jeden turnaj Světového poháru, těšíte se?
„To víte, že bych rád zůstal v juniorech. Ale to nejde na furt. Snad se mi povede zařadit se do špičky. V květnu začíná dvouletá kvalifi kace na olympiádu. Začneme hodně jezdit po turnajích a sbírat body.