Bronz je super, ale já chtěl hrát finále, říká střelec Jendrišák
PŘÍMO Z GÖTEBORGU | Byl to on, kdo rozhodl o vítězství. Dal vůbec první přesilovkový gól českých florbalistů na MS a touhle ranou na 4:3 rozhodl o triumfu nad Švýcary i bronzové medaili. „Jsem rád, že jsme rozhodli právě v přesilovce, které nám nešly úplně podle představ,“ říká Matěj Jendrišák. Získal už svou druhou bronzovou medaili v kariéře, ale ví, že při téhle už byl v týmu jako lídr.
Po předání medailí jste hned vyběhl na tribunu. Za příbuznými?
„Ano, chtěl jsem hodit fanouškům alespoň něco na památku. Myslím, že si nějakou drobnost zasloužili za to, jak nás přijeli podpořit. Za mnou dorazila rodina, máma, táta, sestra a přítelkyně s kamarádkou. Byli tu i v sobotu, doufal jsem, že to neskončí jako před dvěma lety, kdy za mnou rodiče taky přijeli a dívali na tribuně. Jsem rád, že z toho něco měli a vyhráli jsme medaili.“
Jaký je to pocit být autor vítězného gólu?
„To mi dojde až později. Bylo to ve druhé třetině, nebylo to v prodloužení a do konce se mohlo stát cokoliv. Jsem rád, že jsme to rozhodli v přesilovce, které nám nešly úplně podle představ, i když střel jsme měli docela dost. Teď to rozhodla taková šmudla, stejně jako třeba včera Finové rozhodli podobnými góly. Bylo to důležité, to rozhodně.“
Trenér Cepek vás označil za tichého lídra týmu. Byl nějaký moment, kdy jste zvedl hlas?
„Dneska jsem zrovna úplně nejtišší nebyl, byl jsem vyhecovaný a například v první třetině bylo hrozně potřeba se povzbudit a klidně to seřvat. To samé o přestávce. Klidný jsem možná mimo, ale na hřišti rozhodně největší kliďas nejsem.“
Jak to tedy v kabině během první přestávky vypadalo? Prý se i křičelo?
„Vypadalo to tam asi jako po takové třetině v každém sportu. V takovou chvíli je potřeba si říct něco trošku důrazněji a to asi bylo.“
Říká se, že je vždy lepší turnaj skončit výhrou než porážkou. Jste raději za bronz, když vidíte, jak tu třeba Švédi kohokoliv zválcovali a zřejmě i pro vás by byli nad vaše síly?
„Já jsem si chtěl zahrát finále. Proti Finsku to bylo o pár chybách a zbytečnostech. Je samozřejmě super do budoucna, že jsme vyhráli souboj o třetí místo a mohli jsme si užít tu radost, ale finále je finále.“
Máte na svém kontě už druhou bronzovou medaili, cítil jste přesto na rozdíl od roku 2010, že jste byl nyní větší oporou a stavebním kamenem týmu?
„Určitě. Už jen proto, že jsme ten minulý šampionát nehráli, jak jsme chtěli a nedopadl vůbec podle našich představ. Myslím si, že bylo všem jasné, co se ode mě čeká. Patřil jsem k užší skupině lídrů, na kterých to mělo stát a je to jiná role. Byl jsem za ni rád i když to bylo trochu náročnější na psychiku.“
Jak tedy bude vypadat oslava?
„Já zůstávám tady. Pojedeme až zítra jako kluci, akorát oni letí brzo ráno, takže to asi nebude mít nějaké dlouhé trvání, je nějaká večeře a tam se to určitě rozjede.“
