Nejlepší házenkář světa Jícha: Pocta mě nezmění
e nejlepší, ale vůbec nemá čas to prožívat. Život Filipa Jíchy, světového házenkáře číslo jedna v roce 2010, letí dál splašeným tempem, které výstupem na trůn jen vygradovalo. Telefon má zahlcený gratulacemi, těžko stíhá vyřizovat telefonáty. Je rád, když večer padne do postele. „Ta obrovská pocta mě nezmění,“ ujišťuje česká sportovní superstar v rozhovoru pro Sport.
Když po čtvrtečním tréninku dorazil Filip Jícha do šatny a mrknul na telefon, měl hned jasno. „Kdybych skončil druhý, tak mi tolik lidí nepíše,“ věděl, že prvenství v anketě patří právě jemu. Opojnými pocity se však bombarďák THW Kiel nenechal omámit, i když dobře ví, že významnější individuální trofej už získat nemůže. Slavení nechal na rodině.
Jako čerstvý nejlepší házenkář světa máte docela honičku, že?
„Je to trošku blázinec, ale příjemný. Jen přišel v maličko nešťastném období, kdy hodně trénujeme a když přijdu domů, nejradši bych hned padnul do postele. Místo toho musím řešit spoustu věcí kolem. Ale jak jsem říkal, je to příjemné.“
Dřel jste také včera. Copak jste nedostal za odměnu volno?
„Nic takového bych ani nechtěl. To ocenění za mě práci neudělá, normálně jedu dál. To, že jsem nejlepší házenkář na světě, neznamená, že mě obránce v příštím utkání nechá dát gól. Všechno si musím znova vydobýt, mám to v hlavě srovnané. Samozřejmě mě moc těší, že jsem svými výkony oslovil tolik lidí, pro mě je ale podstatný můj pocit po zápase. Vím, co za tím vším stojí, nehrozí, že bych se najednou změnil.“
| 1 |
| Poprvé v historii vyhrál anketu o nejlepšího házenkáře na světě Čech, dosud se žádný z nich nedostal ani mezi elitní pětku. Osmadvacetiletý Filip Jícha navíc prolomil nadvládu brankářů, kteří ovládli předchozí dva ročníky. |
Fakt ne?
„Pro mě je hrozně důležité, když mě ocení slovy trenéři nebo protihráči. To je víc než dostat nějakou cenu a mít ji doma vystavenou. Jsem rád, když můžu svým umem ovlivnit výsledek mého týmu a oslavit pak s ním úspěch.“
Věděl jste, že budou výsledky vyhlášené na tiskové konferenci před startem MS ve Švédsku, na kterém Češi chybí?
„To jsem věděl, ale výsledky jsem předem neznal. Normálně jsem šel na trénink, běhali jsme po atletickém oválu. Nic se v mém životě nezměnilo, teď mě čeká další trénink. Ano, dostalo se mi výjimečného ocenění jednotlivce. Ale nepřeceňoval bych to.“
Ovšem vaši blízcí museli být dojatí.
„Jasně, rodiče si to užívají se vším všudy, berou to jinak než já. Jsou na mě pyšní a na mé kariéře mají velikou zásluhu. Hřeje je to, určitě tam byly i slzy dojetí. Byli naměkko. Doufám, že to pořádně oslavili i za mě. Je fajn, že u toho byla i moje malá dcera, které je nyní v Česku. Mohli to prožívat všichni pohromadě.“
Pojedete příští víkend převzít trofej do Malmö?
„Žádnou oficiální pozvánku jsem ještě nedostal, ale máme volno a trenér s manažery do Švédska na závěr šampionátu jedou. Budou tam všichni, možná se ve výpravě ocitnu taky. Teď nemám čas to řešit, nechám to na manažerovi. Ani nevím, jak ta cena vypadá. Nikdy jsem ji neviděl.“
Jaká gratulace vám udělala speciální radost?
„Ozval se Stefan Lövgren (házenkářská legenda ze Švédska a bývalý spoluhráč z Kielu – pozn. aut.) s tím, že se za chvíli osobně uvidíme. Napsal mi taky Titi Omeyer (třetí muž ankety), se kterým jsme se špičkovali, když nás vybrali mezi nejlepší pětku. Titi je člověk, který strašně nerad prohrává a když ho v něčem porazíte, tak vám skoro ani nepogratuluje. Ale jeho textovka byla moc milá, nebyla v ní řeč o tom, že bych si to nezasloužil. Naopak. Taky psal, ať si to užiju na atletickém oválu.“ (úsměv)
Co vlastně říkáte celkovému pořadí? Druhé místo Nikoly Karabatice je docela překvapivé, ne?
„Je vidět, jak fanoušci ovlivňují výsledky. Nevím, jaký byl poměr hlasujících, ale Nikola je obrovsky populární. Přitom měl už hodně lepších sezon než tu loňskou, taky byl zraněný. Myslím, že Titi Omeyer měl vydařenější rok. Já bych dal hlas jemu.“
Nemrzí vás, že k vyhlášení nepatří větší show, jak je tomu například ve fotbale?
„Tak to vůbec nevnímám, nevadí mi to. Náš sport je jiný.“
