Během zápasu přemlouval své tělo, ať to nevzdá. V pondělí už si mohl na chvíli natáhnout nohy a zaslouženě odpočívat. „Ještě jsme nic nedokázali,“ upozorňuje házenkář Filip Jícha.
Ve finále Ligy mistrů si jeho THW Kiel veze na hřiště Ciudadu Real pětibrankový náskok. S devíti brankami ze zápasu a s devadesáti osmi celkově nejlepší střelec soutěže je krok od životního úspěchu.
Co před odvetou výhra 39:34 znamená?
„Stoprocentně jsme chtěli zvítězit. A to se povedlo. Ovšem je to jen poločas. Rozhodnuto není absolutně nic. Nic jsme nedokázali. Celkový triumf je pořád míle vzdálený. I nyní je to padesát na padesát. Pět gólů, to jsou v házené tři minuty, tři zkažené přihrávky. Když nám nevyjde začátek, může to být 5:0 pro soupeře. A začne se znova. Máme radost z výhry, ale tím to končí. Do Španělska nepojedeme bránit náskok. Nebudeme se schovávat. Chceme vyhrát.“
Jak vám je po vyčerpávající bitvě?
„Fyzicky ten zápas hodně cítím. My hrajeme náročný styl plný běhání. Ve druhé půli jsem se nechal vystřídat. Měl jsem toho plné zuby. Ale myslím, že ostatní na tom byli stejně. Po tak intenzivním utkání člověk nemůže usnout. V hlavě mu pořád šrotuje, co mohl udělat jinak a líp.“
Moc kritizovat jste se nemusel. Vašich devět branek mluví za vše…
„Z prvního poločasu mám dobrý pocit. Dařilo se všem, i já jsem se cítil fajn. Věděl jsem, že jsem týmu pomohl. A to jsem měl ještě smůlu. Dvakrát po sobě jsem tref l tyčku. Ty rány by gólman stoprocentně nechytil. Ve druhé půli mi docházely síly. Už jsem nebyl na tom správném místě dost rychle a vysoko. Cítil jsem to, a taky proto jsem se snažil uvolňovat spoluhráče. Dvě podařené přihrávky mi zase vrátily pozitivní energii. Člověk se přemlouvá, že v sobě ještě má rezervu. V závěru jsem pak dal dva důležité góly. Přesto si myslím, že jsem mohl dát mužstvu víc.“
Co vás čeká v hale Ciudadu Real?
„Před rokem ve finále jsme si dokázali, že se tam dá vyhrát. A letos v březnu jsme taky byli blízko. (Kiel ve skupině po vypuštěném závěru prohrál 33:35 – pozn. aut.) Čeká nás typické španělské prostředí. Tamní lidé jsou impulzivní, agresivnější. Prostě jižanská nátura. Určitě občas něco přiletí z hlediště na plochu. Na to jsme zvyklí. Ano, čeká nás velký zápas. Ale pořád je to stejná házená jako v základní skupině nebo ve čtvrtfinále. Bude to o hlavě. Oba týmy se dokonale znají.“
Experti se shodují, že se ve finále střetly dva nejlepší házenkářské týmy na světě. Souhlasíte?
„Rozhodně. Za tím si stojím. Herní styl Kielu a Ciudadu je nejlepší. A já si užívám, že u takových zápasů můžu být.“
Navíc jako nejlepší střelec Ligy mistrů. Tento primát už vám nikdo nevezme. Jste na sebe hrdý?
„Když si řeknu, že jsem nejlepší střelec Ligy mistrů, tak mi to vyžene úsměv na tvář. Ale neroztřesu se z toho. Pokud nezvládneme odvetu, nebude mít tohle ohodnocení žádnou hodnotu a význam. Jen když vyhrajeme, můžu mít pocit, že jsem týmu svými góly pomohl. Vychutnal bych si to daleko víc. Neplánoval jsem, že střeleckou soutěž vyhraju. Není to pro mě zavazující ve smyslu, že to musím příští rok dokázat zase. Takhle házenou nevnímám.“
