Pět závodů před koncem je za Lewisem Hamiltonem pozadu o 19 bodů. A to je ještě možné, že FIA zruší kontroverzní trest pro Brita a ztráta loňského šampiona z Ferrari naskočí o další čtyři body.

V Monze nikdy nevyhrál. A bylo to právě na slavné italské dráze, kde byl přede dvěma lety ofi ciálně jmenován jako nástupce Michaela Schumachera. Seděl na tiskové konferenci - víc spokojený s ohlášeným přestupem než s dalším druhým místem v sezoně, v níž ani jednou nedojel první.

Teď je v Itálii zpátky. Stejně jako loni se na něj nepohlíží jako na kandidáta na titul mistra světa. A se stejným nezaujetím, netečností a znuděným, chladným hlasem říká: „Nemrzí mě to, co se stalo v Belgii. Nikdy se nevzdám. Body se počítají až na konci sezony a pořád je do konce pět závodů. Moje aktuální pozice není ideální, ale mnohokrát už jsem řekl, že to se mnou nikdo nebude mít jednoduché.“

Kohokoliv dokáže porazit. Pohrával si s Michaelem Schumacherem, Felipe Massa vedle něj kolikrát vypadá jako pilot, který nic moc neumí. I Fernanda Alonsa s Lewisem Hamiltonem dokázal zneškodnit. Jen na jednoho soupeře neumí: na smůlu.

Jakoby byl finský mrzout předurčený k neúspěchu. Ani loňský titul nevybočuje z řady. Vždyť kolikrát šanci na něj ztratil, kolikrát byl v beznadějné situaci. Těžko říct, jestli se on nevzdal, nebo ho spíš vlastními chybami nechali vyhrát soupeři.

Letošní situace není nepodobná tomu, co zažíval dříve.

V belgickém Spa před týdnem potřeboval nutně vyhrát. Na startu předjel Kovalainena, v prvním kole Massu a ve druhém se dostal i před Hamiltona. Jistojistě by vyhrál, kdyby nezačalo pršet. Když jej Hamilton odsunul na druhé místo, snažil se jej dohnat.

Jenže na mokré dráze dostal smyk a naboural. A zase to nebylo poprvé. Obdobně dopadl, když ve Francii 2003 mířil za svým prvním triumfem a dotahoval jej Michael Schumacher. Tehdy jako zelenáč dostal smyk na olejové skvrně.

„Ve Spa jsem nezískal to, pro co jsem si přijel. Bylo ale fajn, že jsem jezdil vpředu a zase se dostával do boje o titul,“ přemítá Räikkönen. „Konečně jsem měl zpátky ten krásný pocit. V Belgii jsem měl jediný úkol, vyhrát. O nic jiného mi nešlo, nic jiného by moji situaci neřešilo. Nemůžu si teď stěžovat. Udělal jsem dost, jenže bylo to málo.“

Loňský šampion není v jednoduché roli. Vnitřně je přesvědčený, že ještě pořád může být šampionem. Kdykoliv ale bude požádán, bude muset pomoci v boji o titul parťákovi Massovi. Má mu co vracet, bez Brazilce by šampionem rozhodně nebyl. Navíc ani Monza není jeho zaslíbená. Nikdy si tady nezískal italské fanoušky, ti stojí za Massou.

„Udělám cokoliv, abych Grand Prix Itálie vyhrál. Kvůli sobě, týmu, kvůli fanouškům. Pro Ferrari je to domácí závod a bylo by fantastické tady poprvé vyhrát. Nemám co ztratit, tak do toho dám všechno, jako vždy to bude jenom na plný plyn,“ slibuje Fin.

Nemá na vybranou: už i tahle italská šance je podmínečná.