Alonso: Bál jsem se, že nedojedu
Před závodem si stěžoval, že jsou některá místa trati špatně osvětlená. A pak se Fernando Alonso stínem i pod ostrým světlem z lamp dohnal k senzačnímu vítězství.
Po závodě hltal vodu stejně jako šampaňské. Víc než na slavení myslel na to, jak zahnat žízeň.
Jaké to je zase vyhrát?
„Fantastické, jsem nadšený, moc tomu ani nemůžu uvěřit. Celý rok se to zdálo tak nemožné, byli jsme hodně pozadu. Přijeli jsme do Singapuru a najednou jsme stačili i těm nejlepším. V kvalifikaci jsem měl obrovskou smůlu a v závodě se to úplně otočilo. Ale samozřejmě, bez zpomalovacího vozu by to nešlo.“
Znamená to, že zůstáváte v Renaultu?
„Ne. Jen tím chci říct, že se náš tým nezastavil a pořád jde dopředu.“
Jak byste dopadl, kdyby vám nepomohla náhoda?
„Možná bych byl čtrnáctý nebo patnáctý. Nebo poslední.“
Co jste si říkal po první zastávce v boxech, když jste opravdu poslední byl? Věřil jste, že se s tím dá něco udělat?
„Díval jsem se k nebesům a modlil se za kapky deště. To se pak dá s výsledkem něco udělat, začne hrát roli náhoda. V tu chvíli mě samozřejmě nenapadlo, že by to mohlo dopadnout takhle.“
Nač jste myslel v úplně posledním kole?
„Doufal jsem, že auto vydrží, protože se může stát cokoliv. V kvalifikaci jsme měli problém, který se nikdy předtím neobjevil, a doteď nevíme, co se pořádně stalo. Celé poslední kolo jsem se bál, že nedojedu do cíle. Stačilo jen trefit nějaký hrbol a mohlo být po všem.“
Měl jste vůbec během závodu nějaký problém?
„Nefungovala mi láhev s pitím. Zkoušel jsem usrknout po dvou kolech, a nešla. Říkal jsem si: Osmapadesát kol a nemám vodu, paráda. Kdybych se zkusil napít ve dvacátém kole, cítil bych se určitě líp.“ (smích)
