Věří, že životní třetí místo na domácí GP České republiky v Brně mu o pořádný kus otevřelo dvířka k vytouženému přestupu do Moto2. „Týmoví manažeři mě jistě sledují,“ řekl Jakub Kornfeil po prvních spontánních oslavách. Na Masarykově okruhu při nich chtěl potěšit fanoušky svými rukavicemi, hod přes plot se ale ukázal obtížnějším, než by se mohlo zdát...
Co se tam stalo, že jste měl s přehozením bariér takové problémy?
„Celkem mě to naštvalo, protože v té kombinéze neuděláte pohyb a nedáte do toho švih. Povedlo se to, myslím, až napotřetí a doufám, že i tu druhou rukavici taky někdo zvedl a poslal divákům. Snad si ji ten maršál sám nenechal. Měl jsem naplánovano víc věcí, ale viděl jsem, že už kluci čekají v parc fermé a neměl jsem víc času oslavovat. Škoda, užíval jsem si to.“
Jaké myšlenky se vám tak promítaly při nájezdu do posledního kola?
„Když jsem tam byl první a projížděl tou šikanou, říkal jsem si: Doufám, že je to poslední kolo a že vyhraju. Neviděl jsem tam ale šachovnicový praporek, tak jsem si řekl dopr…e, ještě jedno kolo. DiGiannantonio mě předjel po první zatáčce, tak jsem se snažil jet za ním, ale najednou se tam jako nic objevil i Canet. Vůbec jsem ho nečekal, jenže jsem se snažil to moc nezavírat, protože už jsem jel hodně na limitu, a riskoval, že by mi ustřelil předek. Musel jsem ty zatáčky jet hodně ze široka, i když jsem tam těm klukům nechával hodně místa a oni toho využívali.“
A s tím vjezdem do závěrečného okruhu... to jste si špatně spočítal kola?
„Ne, já to měl spočítané dobře. Jen jsem si říkal, ty vole ať už je konec. Doufal jsem třeba, že to mávnou dřív. Občas se to stane, že to maršálové špatně spočítají nebo si mohli říct: Kornfeil najíždí první, tak to odmávneme. Něco jako pískej konec.“ (směje se)
Třetí místo je ale i tak velký úspěch. Jaké vás čekají nyní oslavy?
„První určitě půjdu za týmem, připijeme si a uděláme týmovou fotku v boxu. Pak se převleču, dám si nějaký banán a půjdu mezi lidi, abych si užil tu atmosféru. A večer potom odjedeme do Valtic, kde budeme slavit. Ve čtvrtek se sestře narodila holčička, pak přišlo pole position v sobotu a teď i pódium... to je prostě důvod k oslavě.“
Rodiče váš životní závod prožívali jak?
„Bylo to úžasné. Poprvé přijela i máma a hned mě vítala: Ahoj ty dvojnásobnej strejdo. Dosud hlídala doma Matese, který je starší brácha od teď čerstvě narozené Viktorky. Pro rodiče to asi byl ten nejlepší víkend, co byl. A pro mého otce hodně emočně silný.“
Už jste spolu stačili s taťkou i něco prohodit?
„Zatím ne. Jen když jsem stál na pódiu, tak tam byl oční kontakt. V té euforii jsem si zazpíval i italskou hymnu s Giannantoniem. Prostě jsem si to užíval, hlavně šampaňské, které mi teklo pěkně dlouho. Byla to pecka, doufám, že z toho budou i krásné záběry.“
Co tedy budete ve nyní Valticích pít? Víno?
„Asi jo, je to přeci jen vinařské město. Ale já zrovna moc víno nemusím, nedělá mi zrovna dobře. Když piju, tak už tvrdý alkohol. Budeme tedy oslavovat tvrdě.“ (směje se)
Věříte, že jste si tímto výsledkem zase pomohl k vytouženému přestupu do Moto2?
„Určitě. Týmoví manažeři mě jistě sledují, vnímají to a zase jsem si snad víc otevřel dvířka. To ale musím nechat na ně. Není to jen o výsledcích, roli hrají i finance. Celé je to složité. Třeba se teď na to ptali i Di Giannantonia a taky na to neuměl odpovědět.“
A co se vás týče, jednání se v Brně stihla nějak pohnout?
„Ano, v Brně jsme se zase pohnuli dál... a už je zase o pár týmů méně. (směje se) I přesto, že jsou výsledky.“
Související články
