Loprais o nehodě na Dakaru: Z auta jsem lezl po čtyřech
Má za sebou nejhorší zážitek v životě! Na tvrdý pád do rokle, několik kotrmelců s tatrovkou a zlomený obratel Aleš Loprais (32) nikdy nezapomene. Když si vzpomene na chvilky po nehodě, naskakuje mu hrůzou husí kůže. „Jsem rád, že jsme to s posádkou přežili,“ řekl český závodník serveru tn.cz. Včera už seděl v letadle z Chile do Česka.
Když si nehodu vybavíte, jak byste ji popsal?
„Byla to největší rána v mém životě! Já i navigátor (Michal Ernst) jsme spali. Probudil jsem se, až když jsme letěli dolů. Na tachometru bylo něco kolem stovky. Křičel jsem na Petra, ale on spal tak tvrdě, že se neprobudil.“
Auto udělalo několik kotrmelců a zůstalo na střeše. Bylo těžké dostat se z vraku ven?
„Byl jsem schopen lézt jenom po čtyřech, hrozně mě bolela záda. Mechanik Petr Almáši byl v bezvědomí, tak jsme ho vytáhli. Očistili jsme ho, stabilizovali a zavolali helikoptéru. Čekali jsme na ni hodinu, bylo to peklo!“
Havarovali jste na neměřeném úseku. Musí vám být líto, že pro vás Dakar skončil zrovna takto.
„Bojovali jsme o zlato, auto fungovalo. Dakar je těžký závod a má svá rizika. Bohužel se nám stala v uvozovkách banální nehoda, Petra přemohl mikrospánek a mně už se ho nepodařilo vzbudit. Je to pro nás další zkušenost.“
Znamená tento karambol konec působení vašeho týmu na Dakaru?
„To v žádném případě! Budeme makat dál. Naším snem je dakarský vavřín, a půjdeme si pro něj.“
| Polámaný Aleš napsal Blesku SMS |
12. 1. 2012 15:31 Zdravím. Píši z paluby letadla, jsem transportován do Evropy. Trpím velkými bolestmi, ale při té vší hrůze jsem rád, že to nedopadlo hůř. Dakar je extremní závod. Je to další zkušenost, i když bych ji nemusel opět prožít. Mrzí mě, že jsem nemohl danou situaci ovlivnit, jelikož jsem při spojovací etapě neseděl za volantem. Pilotuji jen měřené rychlostní zkoušky a co-pilot Petr Almáši neměřené přejezdy. Chtěl bych tímto vyjádřit podporu právě Petrovi. Vím, že toho bude mít v blízké době hodně a bude si to vyčítat, ale byli jsme všichni unaveni. Bohužel nad ním zvítězil mikrospánek, ale přežili jsme a to je hlavní. Přitom stačila jedna plechovka 69ky a nebo Loprais drinku, které sami vyrábíme. Bohužel jsme v daný okamžik žádný neměli. Vše jsme spotřebovali v první polovině soutěže. Příště si jich vezmeme víc. Bojovali jsme o zlato, vyhráli etapu, Dakar už jsme rovněž dojeli bronzoví a vyhráli dakarskou sérii 2011, a na tom musíme stavět. Jdeme dál! Děkuji celé rodině, fanouškům a partnerům za podporu, svému tátovi a manažerovi Milanu Lopraisovi za servis během celé soutěže a Čechovi Tomáši Pochopovi, který nám pomáhal přímo po havárii do helikoptéry. Těším se na další Dakar! |
