Měl zlomený kotník, stehenní kost, kloub u prstu, žebra a dvakrát zlomené zápěstí. Vždy se z toho oklepal. Teď se musí vzpamatovat z toho nejhoršího zranění: Ze zranění páteře! Pozítří to bude přesně rok, co motocyklový závodník Lukáš Šembera (17) při exhibici narazil hlavou do obrubníku a od prsou dolů ochrnul.
Od té doby je na vozíku. „Je to úplně jiný život,“ říká mladík, pro něhož byly motorky celý jeho život. Kvůli nim o ten svůj málem přišel.
Sedí na invalidním vozíku v domě svých rodičů v Brně -Líšni a jakýmsi hmatem si sáhne na nohu. Ta se v mžiku rozkýve nahoru a dolů. „To jsou svalové křeče. Způsobuje to ta mícha. Do nohy jdou informace,“ vysvětluje zběsilý pohyb dolní končetiny, která jinak nefunguje. Život se mu úplně otočil naruby.
„Ani mě nenapadne na tu nehodu vzpomínat. Je to za mnou. Teď musím žít jinak,“ říká mladík, kterému nebylo ještě osmnáct let. Aniž by si to uvědomoval, nehodu mu připomíná vozík, na který je stále upoután. Na motorky nezanevřel, ale hlavní zálibou je teď basketbal!
„Zatím jsem na začátku. Ale třeba ve Španělsku, Anglii nebo Itálii se tím dá dokonce živit. Chtěl bych to jednou dobře umět,“ líčí své plány do budoucna. Pořád bydlí v domě u rodičů, kteří mu nyní ze suterénu staví bezbariérový byt.
„Celkově se to tady celou dobu upravuje. Třeba se musel postavit výtah, který stál šest set tisíc. Ale jen díky panu Endlovi a nadaci Taťány Kuchařové Krása pomoci jsme na něj měli peníze. Jinak nevím, jak bych se dostával domů,“ říká Šembera.
Stále vlastní motorku, na které jezdil v civilu. Ale chtěl by ji prodat. „Je to upravená padesátka yamaha. Je v bazaru v Jihlavě. Tolik jsem se na ní nadělal a vrazil do ni sto tisíc. Teď ji nabízím za třicet devět a nikdo ji nechce,“ prozrazuje.
