Patří k nejmladším členkám týmu, pravidelně burcuje z lavičky, ale proti USA sehrála česká basketbalistka Michaela Zrůstová jeden ze životních zápasů. Patnácti body si vysloužila pochvalu od kouče Lubora Blažka i uznání od slavné Diany Taurasiové. „To mě hrozně těší. Ona byla vždycky můj vzor,“ přiznala usměvavá blondýnka.
Patnáct bodů proti USA, to byl zřejmě jeden z vašich nejpovedenějších výkonů, že?
„Děkuju, mně se to také líbí. Dostala jsem více prostoru než doposud, protože některé hráčky si potřebovaly před zápasem s Angolou odpočinout. Řekly jsme si, že Američanky jsou stejné baby jako my, tak proč to nezkusit.“
Jenže přesto to na vítězství nestačilo. Čím to bylo, že i po tom dobrém úvodu vás Američanky porazily?
„Jejich basket je docela rychlý, do všeho jdou naplno. Oproti jiným týmům, které hrají víc staticky. Docházely síly a ony nás pak suverénně přeskákaly. Vždycky jedna skákala a my se jen dívaly.“
Napadlo vás, že byste je mohly i porazit?
„My si dokázaly, že s nimi můžeme hrát. Pak ale došlo k tomu, že jsme neměly síly. Dokud jsme je měly, držely jsme krok, ale pak nás přeběhaly.“
Zítra vás čeká poslední zápas ve skupině s Angolou, který potřebujete k možnému postupu vyhrát. Jak se na něj budete připravovat?
„Asi jako doteď, na přípravě se nic nezmění. Na tréninku si ukážeme jejich akce, připravíme se, pak půjdeme na video… Pro nás je to nejdůležitější zápas. Pokud vyhrajeme, jdeme dál. Pokud ne, končíme. Je ale vidět, že už hrajeme lepší basket než na začátku turnaje.“
Koukám, že máte na ruce nalepenou národní vlaječku. Jeden z obvyklých týmových rituálů?
„Ano, všechny je máme. A já je lepím, to je má důležitá funkce.“
Jakto?
„Začalo to už vloni na mistrovství Evropy, kde jsem byla poprvé na šampionátu mezi babama. Dostala jsem vlaječky a letos jsem se k tomu přihlásila sama. Snad to přinese štěstí.“
