PŘÍMO Z RIA | Dva pokusy a domů. Oštěpařka Barbora Špotáková v olympijské kvalifikaci uspěla a výkonem 64,65 metru předvedla druhý nejdelší hod ze všech. Jenom Polka Maria Andrejczyková (67,11) hodila víc a Špotáková má čas do čtvrtka, aby se nachystala o unikátní třetí zlatou medaili na OH v řadě. To ještě žádná atletka v historii nedokázala.
Po postupovém pokusu jste byla hodně rozesmátá…
„Byla. Věřila jsem si hodně, pak po prvním hodu jsem si byla jistá. Ale samozřejmě jsem ráda, že jsem to splnila i s nějakým metrem navíc.“
Jaké to bylo na Olympijském stadionu?
„Trochu jsem si říkala, že jsem nějaká ospalá a chtělo by to trochu života do toho umírání. Ještě jsem se moc s tím posunem nesžila, přece jen nejsem doma noční pták. Když si člověk vzpomene, kolik je doma hodin, tak se mu chce spát.“
Co s tím?
„V posledních dnech máme puštěnou televizi a přemlouváme se, jestli vydržíme na finále stovky, navzájem se probouzíme, padají nám hlavy. A v tomhle jsem závodila. Existují nějaké nouzováky, takže doufám, že budu živější. Kór, když je tu od šesti hodin tma a člověk jde závodit od půl desáté, což je tři ráno doma.“
Bála jste se krize?
„Malinko to na mě dolehlo, určitě. První dny jsem byla taková živější, ale věřím, že finále, ta atmosféra, kofeiny se mnou něco udělají.“
Hned osm oštěpařek splnilo náročný kvalifikační limit v hodnotě 63 metrů, koho nesmíte podcenit?
„Já myslím, že nás je tam hrozně moc vyrovnaných. Tam se ukáže. Má se prý výrazně zkazit počasí, což by mohla být úplně jiná soutěž než dneska, kdy bylo absolutně ideální počasí. Uvidí se po těch prvních pokusech, musím počítat opravdu se všemi, je to strašně vyrovnané a bude to náročné. Soutěž by mohla být naprosto vyrovnaná a tudíž i zajímavá. A doufám, že to nějak zvládnu.“
Překvapila vás teprve dvacetiletá Polka Andrejczyková, s kterou jste v červnu při Odložilově memoriálu dosáhla na centimetr stejného výkonu?
„Překvapila mě na Odložilovi. Tady to samozřejmě trefila hezky, už je to docela daleko. Malinko mě překvapila. Myslela jsem si, že je to šedesát pět a půl, a byla to sedmička. Je to zase hezký… Zjeví se mladá a najednou šup!“
Kolik bude ve čtvrtečním finále třeba na zlato?
„Ježíš, to já nevím… To kdybych věděla, že jo... Mohla bych si vsadit. Posouvala jsem rozběh asi o metr a půl dozadu, ten povrch je hrozně pružný, hrozně to jede a člověk musí být živější, musí mít rychlé nohy. O co je rychlejší povrch, musí rychleji stříhat nohama.“
Máte v hlavě, že se stále můžete stát první atletkou, která by na olympiádě vyhrála potřetí v řadě?
„Já bych určitě byla ráda za každou placku, po tom, jak se sezona vyvíjela. Rozhodně to tak růžové na začátku nebylo. Jenom ta placka bude strašně těžká. Udělám pro to všechno, zkusím využít všechno. Jsem na tom docela dobře, mám zkušenosti. Dám do toho všechno, ale myslím, že to je strašně, strašně těžký. Vůbec na to nemyslím, absolutně.“
