Klobouk dolů před Jardou, uznal Moravec, který kamaráda sledoval
PŘÍMO ZE SOČI | Když s ním novináři pořizovali rozhovor, věděl, že už na bedně nebude. Očkem ale při každé odpovědi pokoukával po výsledkové tabuli, kde jeho kamarád Jaroslav Soukup byl v tu chvíli na třetím místě. „Byl to těžký závod. Pauza byla znát a konec mě hodně bolel. Jsem ale do desítky, což je super. A hlavně Jarda je třetí, to je neskutečný výsledek,“ říkal Ondřej Moravec.
Jak moc velké je to překvapení?
„Opravdu neuvěřitelný výsledek. Přeju mu to a gratuluju. Asi před ním budu muset smeknout jako před Björndalenem.“
Ten pro změnu ve čtyřiceti letech vyhrál svou dvanáctou medaili.
„Ano, to je taky borec. Letos je připravený výborně. Není to jako roky předtím, že mu trochu docházelo. Nevím, kde se to v něm vzalo. I před ním nezbývá než smeknout. To prostě nemá obdoby.“
Ovšem i pro vás je osmé místo dobré do pondělní stíhačky nebo ne?
Ano, tam se dá udělat cokoliv. Ty rozdíly jsou minimální.“
Nemrzí to ale trochu. Přeci jen jste neudělal na střelnici jedinou chybu?
„Člověk do závodu tak nějak vlítne, možná jsem začátek lehce přepálil. Jel jsem vabank, ve sprintu není moc na co čekat. Vyjel jsem, na co jsem měl a doufal, že vydržím. Ale nevydržel. Rozdíly jsou nicméně fakt minimální. Deset lidí ve dvaceti vteřinách, to je na stíhačku jedna rána. Může se to přesypat a stát se cokoliv.“
Mělo na tempo vliv, že jste jel se šestkou?
„Měli jsme ohledně skupin velké debaty. Nejdřív jsme měli teorii, že se to bude zrychlovat, což se nepotvrdilo, tak jsme spíš zvolili teorii, že člověk přijde na závod a den má nějaký harmonogram. Nastřelím, rozjedu se a hned jedu na start. Kvůli tomu jsme to udělali. Když člověk jede zezadu, je to dlouhé čekání a sleduje to pak... Tohle bylo bum bum a hotovo.“
