Londýn je moje poslední šance, ví olympijská smolařka Radcliffeová
Vyhrála největší maratony světa a má doma několik titulů z evropských i světových šampionátů. Na olympijský úspěch ale britská vytrvalostní běžkyně Paula Radcliffeová stále čeká. Letos přichází poslední pokus, navíc na domácí půdě v Londýně. „Bude to mimořádné – ta atmosféra, podpora. Nutí mě to dávat do tréninku všechno, abych v ten den byla v nejlepší formě,“ říká osmatřicetiletá Radcliffeová.
Nejdříve se však musí vyhrabat ze svého posledního neúspěchu. Trénink a nabírání sebevědomí. To je program Pauly Radcliffeové pro nadcházející více než tři měsíce.
Sebevědomím si totiž pořádně otřásla v polovině dubna, když ve Vídni zaběhla nejpomalejší půlmaraton své kariéry v čase 72 minut a 3 vteřiny. Dosud jej přitom vždy zvládla pod 70 minut.
Vinu na špatném výkonu nesl zánět průdušek, antibiotika dobrala pouhý den před závodem. „Moje tělo nedokázalo v závodě nabrat obrátky,“ okomentovala svůj špatný výkon.
Přiznala, že po závodě cítila frustraci a pochyby. „A s nimi se někdy vyrovnává obtížněji než se zraněním.“
Liz Yellingová, bývalá tréninková partnerka Radcliffeové, však svou kolegyni po nepovedeném začátku sezony neodepisuje.
„Nezapomeňte, že na podzim uběhla maraton v Berlíně za 2 hodiny a 23 minut,“ připomíná výkon, jímž se Radcliffeová nominovala na olympiádu. „Možná to, co se stalo ve Vídni, zmírní tlak, pod kterým je, a dá jí to příležitost volně dýchat a předvést, co umí.“
Yellingová však nevěří, že by světová rekordmanka Radcliffeová startovala v případě, že nebude na závod stoprocentně připravená a zdravotně v pořádku.
„Pokud nebude věřit tomu, že může běžet na hranici svých možností, myslím, že se nepostaví na start,“ uvedla.
Právě problémy se zraněními poznamenaly výkony na obou olympiádách, které Radcliffeová dosud absolvovala.
V Aténách 2004 byla favoritkou na zlato, ze závodu ale šest kilometrů před cílem odstoupila pro absolutní vyčerpání. Nevyšel jí ani druhý pokus před čtyřmi lety v Pekingu, kde vinou křečí doběhla až na 23. místě.
Přestože Radcliffeová drží nejen maratonský světový rekord, ale i dva další nejlepší časy historie, její kdysi zářivá hvězda už několik let pohasíná. Od roku 2005, kdy na světovém šampionátu v Helsinkách získala maratonské zlato, už žádného výraznějšího úspěchu nedosáhla.
Tedy na poli sportovním, v rodinném životě se jí naopak dařilo. Svému muži a trenérovi Garymu Loughovi porodila začátkem roku 2007 dceru Islu a o necelé čtyři roky později syna Raphaela.
Statistiky mluví proti ní, Radcliffeová se ale svého olympijského snu nevzdává. „Na obou minulých Hrách jsem měla lepší šance a stejně to nevyšlo. Podívejte, je to příležitost a já jdu vyhrát,“ říká.
Přesto s vědomím, že ji čeká její poslední olympiáda, lehce slevuje ze svých smělých plánů. „V roce 2004 bych řekla: Nic jiného než zlato neberu. Ale kdybych letos získala bronz, byla bych velice šťastná,“ uvedla.
„Samozřejmě je tu jedna medaile, po které toužím víc,“ přiznala slavná atletka. „Ale nakonec jde o olympijskou medaili a tu ještě nemám.“
