Roman Šebrle se chystá na olympiádu pod zmoklými stromy v Nymburku. Podívá se zamyšleně na mračící se oblohu: „Trénovat musím, i kdyby padaly trakaře.“
A když se po chvíli spustí prudký déšť, zděsí se: „Sakra, to jsem nějak přehnal s těma trakařema.“ Ale liják neliják, desetibojař skáče a běhá dál. V ústraní nymburského sportovního areálu našel ideální podmínky k závěrečné přípravě na olympijský desetiboj.
V úterý poprvé dřel naplno, bez úlev, kterých si dopřával pro hojící se natržený stehenní sval. Překážky, sprint, skok do výšky, pak ještě zkoušel oštěp...
„Jsem spokojený, noha je »ready« a už trénuju to, co mám. Dá se hovořit o pokroku,“ říká Šeba. „Ještě ale musím vydržet další tři neděle přípravy,“ upozorňuje.
„Opatrně, opatrně,“ nabádá atletův trenér Dalibor Kupka. „Přece jen měl stejné zranění dvakrát po sobě. Ale Roman je ďábel. On nechce v přípravě zvolnit,“ říká.
Olympiáda se blíží a obhájce zlaté medaile z Atén denně trénuje dvoufázově: ráno dvě běžecké disciplíny a pak jednu technickou. „Trvá to až do půl druhé, kdy taktak stihnu oběd. Pak se člověk musí hodinku vyspat,“ přibližuje Šebrle neviditelný začátek pouti za vysněnou medailí z Pekingu.
Odpoledne pak provádí cviky s medicinbaly, minutové běhy a na závěr ho čeká fi tness centrum. Až do olympiády bude jeho hlavním stanem sportovní areál v Nymburku, kde je desetibojař maximálně spokojený.
„Nemá to tu chybu! Já bych sem jezdil i ty měsíce, co trénujeme ve Španělsku nebo v Africe, ale bohužel. U nás není teplo,“ lituje. „Je tu obrovský klid, stadionek na mě dýchá pohodou, asi jak jsou stromy uvnitř oválu. Trénuje se mi tady perfektně, jídlo výborný, regenerace super.“
