Vedro, vlhko, smog - prostě prádelna

Musel jsem si přivstat kvůli prvnímu tréninku se Standou Sajdokem, na kterém jsme se domluvili v olympijské vesnici. Po zkušenosti z předešlého dne jsem radši jel autobusem, na který jsem si musel počkat. Frekvence mezi jednotlivými spoji byla hodinová a trefil jsem se přesně mezi.

Po příjezdu následovala procedura zakončená obdržením vstupní karty do vesnice, kterou vyvážil cestovní pas a také zvláštní pocit z toho, že do vesnice se dostanu jen po předchozížádosti a ještě si pro mne musí někdo přijít jako pro hosta.

Naši překážkáři měli v plánu lehké zatažení v posilovně, kde nakonec vypadali spíš jako mladí skautíci. Mezi trénujícími vzpěrači specialisty rozhodně, a co se „silných“ děvčat týká, tak by se jich od kluků mnoho zahanbit nenechalo.

Tento den byl oproti předešlému přesně takový, jaký jsem si představoval, vedro-vlhko-smog, prostě prádelna. Naštěstí jsme většinu tréninku trávili v příjemnějším prostoru klimatizované posilovny. Po tréninku jsem byl na krátké návštěvě v domě, který byl přidělen naší výpravě.

Zpět do IBC už jsem nezvolil procházku, ale zcela bez rozmyslu nastoupil do autobusu. I tak mi dopoledne udělalo průvan v žaludku a byl tedy důvod konečně ochutnat něco z „místní kuchyně“.

Použit byl raději obrazový jídelní lístek a objednávka tedy proběhla jen vizuálním výběrem, přes to vše bylo velmi chutné a v nejednom případě i velmi pálivé a nutno dodat, že za cenu, za kterou by to „doma“ snad ani nebylo možno uvařit.

Po této úžasné obědo-večeři jsem zamířilopět na tenis, kde se na dvorci číslo jedna utkali Tomáš Berdych v té době ještě světovou jedničkou Rogerem Federerem. Tomášovi se nepodařil stejný kousek jako v Aténách a odešel z kurtu poražen,ale byl to hezký zápas a rozhodně stálo za to se tam jít podívat a zafandit.

Atmosféra byla sejně jako předešlý den jistě neobvyklá pro tenisové prostředí, ale kvitovali to sami hráči i hlavní rozhodčí.