Skifař Ondřej Synek (28) vzal do své obří ruky zlatou medaili, aby se pochlubil. Dlaň má po sezoně plnou mozolů, které vypovídají o tom, jaká dřina stojí za lesklým kouskem kovu. Tahle tlapa je ale díky vítězství na novozélandském mistrovství světa poprvé v historii českého veslování zlatá!
Co říkáte jako vyučený zlatník na vzhled medaile?
„Mně se líbí, ale žádný módní výstřelek to není. Federace staví na tradici a tak je design už léta stejný, liší se jen nápis podle data a místa konání šampionátu.“
Poznáte vůbec, jestli je zlatá?
„Je pozlacená, ale to vím, nejde to takhle od oka spolehlivě říct. Zlata na ní bude málo, veslařská federace není bohatá…“
Ondřej Synek může slavit titul mistra světa • Foto ČTK
Čeká vás za titul nějaká prémie?
„Od pořadatele šampionátu ne. Něco bych měl dostat od naší veslařské federace, něco možná od armády. Ale určitě vím jen o tom, že budu povýšený do hodnosti nadporučíka.“
Zlatý závod byl soubojem s domácím Novozélanďanem Drysdalem. Jak nesl porážku?
„On byl rád za stříbro, gratuloval mi. Už v semifinále, které nakonec vyhrál, ho měli po problémech s lodí diskvalifikovat. Já ale nakonec byl rád, že to neudělali a mohl jsem ho porazit.“
V pondělí měla vaše přítelkyně Pavla termín porodu. Jak to vypadá?
„Já jsem připravený. Když nemůžu být doma, mám pořád zapnutý telefon. Břicho je fakt strašně veliký. To už snad musí být každou chvíli! Ale přírodě se nedá poručit, zatím je relativní klid.“
Pořád platí, že neznáte pohlaví?
„Ano, víme jen, že to bude Alice, nebo Adam. Z Nového Zélandu jsem přivezl černé bodýčko, to je univerzální.“
Ondřej Synek může slavit titul mistra světa • Foto ČTK
Slavit budete dvakrát?
„Ne, zlato jsme doma zapili šampaňským, velká sláva ale bude, až se prcek narodí. Pozvu kamarády v Praze do hospody a zapijeme prcka i medaili.“
Ozvalo se jich po úspěchu hodně?
„Přišlo mi na mobil víc gratulací než po olympijském stříbru. Asi sto třicet.“
První zlato dělá divy…
„Pořád jsem byl třetí nebo druhý, tohle byl poslední krůček. Ještě jeden mi ale chybí - olympiáda. I když dost jsem se tomu přiblížil, prolomil jsem bariéru. Jen jsem se chtěl národu omluvit…“
Za co?
„Já jsem si při hymně nesundal čepici. Úplně jsem na to v těch emocích zapomněl. Kdyby to šlo nějak napravit, udělal bych to...“
Třeba při té olympiádě v Londýně?
„Tak ještě jsem se tam ani nekvalifikoval. Ale můžu slíbit, že když to vyjde, v Londýně si čepici sundám.“
