Nemohlo to pro něj vyjít lépe. Bylo to poprvé, co Unie profesionálních trenérů ČOV vyhlašovala v anketě Trenér roku i nejlepšího stratéga v kolektivních sportech, a ukázala zrovna na něj. „Jako by to řídil někdo nahoře,“ usmál se Jiří Zach, trenér volejbalové reprezentace do 19 let, která vloni v dubnu senzačně vyhrála titul mistrů Evropy.
Potěšilo vás to o to víc, že volejbal není teď v Česku tím nejsledovanějším sportem?
„To mě potěšilo ještě víc. Tím, že tam je ten mistr Evropy, tak to má asi váhu, nicméně pořád je to volejbal a mládežníci, takže mě to trochu zaskočilo. Nicméně z určitého hlediska je správně volit mezinárodní soutěže a ne domácí, protože ty jsou přeci jen o level jinde. Tak to prostě je.“
Kam tento úspěch řadíte?
„Nejvíc, to je jasný. Víc už asi v té své mládežnické kategorii dosáhnout nemůžu.“
Co jste si pak stačil říct s Ondřejem Rybářem, který vyhrál kategorii individuálních sportů?
„No, zajímalo mě, protože jsme o tom na soustředění diskutovali, jak začali v prosinci špatně, tak i ve volejbale víme, že je několik vrcholů, na které je třeba se připravit. Tudíž mě zajímalo, zda to opravdu cílili na olympiádu. A řekl, že ano, že to tak je.“
Změnilo se u vás pak za ty měsíce nějak vnímání toho dosaženého úspěchu?
„Tak život jde dál a mám zase jiný mančaft. Je to ale nádherný pocit, když žijete ten normální život, a třeba vás potká i něco nehezkého, tak si můžete říct tu větu, která vnitřně uklidňuje: Vždyť jsi mistr Evropy. Tam je totiž taková konkurence, že i když jste výborní, tak je potřeba souhra dalších věcí. Navíc my jsme na té cestě porazili fakt ty nejlepší. Celé to byl sen.“
Zrodila se podle vás i generace, která může český volejbal posunout dál?
„To je těžké předvídat. I to chvilku trvá, ti kluci mají vysoké školy a tak, ale myslím, že hustota těch lidí, kteří se poslední čtyři roky produkují, by mohla přinést to zlepšení dosavadního středního levelu. Jestli to ale přinese olympiádu, to si netroufám říct. Ta olympiáda je neskutečná.“
A kam půjde tato vítězná trofej pro trenéra roku?
„To ještě nevím.“
