Jen pro dokreslení: Tato anketa se vyhlašovala čtvrtým rokem, již potřetí ale stanul na jejím vrcholu on! „Anketa Ondřeje Rybáře? To ne, je to jen o tom, jak se daří biatlonu. Nicméně doufám, že jsem k tomu alespoň nějakou troškou přispěl,“ usmál se biatlonový reprezentační šéftrenér poté, co byl vyhlášen Unií profesionálních trenérů ČOV Trenérem roku 2017 v kategorii individuálních sportů.
Potřetí za čtyři roky, nepřipadáte si už trochu jako Karel Gott?
(směje se) „Vůbec ne, protože ten Karel to jakoby věděl, že ho to čeká dlouho dopředu a že to do budoucna může vyhrávat pořád, ale pro mě je to pořád těžko uvěřitelného. Když se totiž stanete trenérem a najednou potkáváte takové legendy, na něž jste se díval v televizi a teď tu s nimi můžete sedět nebo jim podat ruku, tak jsou to i pro mě splněné dětské sny. Možná mi to srdce u mikrofonu bušilo víc než na střelnici.“
Gabriela Koukalová se minulý rok stala Sportovkyní roku, vy teď trenérem roku v individuálních sportech… byl to rok biatlonu?
„To asi ne, sportů je spousta, navíc se těžko porovnávají ty týmové a individuální… Asi bych neřekl, že to byl rok biatlonu, ale je pravda, že biatlon v tom hrál jednu z hlavních rolí.“
Utkvělo vám z té sezony něco speciálně v hlavě?
„Asi ten mistrovský titul Gábiny. Mistr světa je mistr světa a pro nás byla ohromná euforie už při MS v Kontiolahti, kdy tehdy vyhrála smíšená štafeta. Teď se to zase povedlo Gábině a Ondra Moravec byl od něj jen kousíček. Byl to šampionát plný emocí, ale tím, že to Gabče vyšlo v prvním závodě, to bylo v režimu pohody.“
Co jste si řekli i s volejbalovým trenérem Zachem, který pro změnu vyhrál v kategorii kolektivních sportů?
„Navzájem jsme si přáli, on nám štěstí na olympiádu a já, aby se jim také ten sen o startu splnil. A jelikož také sledují biatlon, tak se ptal, jak to vypadalo v tom prosinci a jak to teď vypadá v lednu. To jsou takové ty trenérské řeči.“ (směje se)
S čím tedy ve čtvrtek odletíte na závěrečné soustředění do Kazachstánu?
„Je to posledních devět dní, než přijedeme do místa konání olympiády, tak doufám, že to proběhne, jak jsme si naplánovali. Trochu nám nesedí teplota, která tam má být první tři dny prý mínus 23 stupňů, nicméně doufám, že tím, jak je tam suchý mráz, že to bude lepší. A snad to bude na trati a střelnicích fungovat, jak má.“
Jaké pak budou ambice na olympiádu?
„Po těch letech, co u toho jsem, tak člověk má sny, ale ambice… každý závod je jiný. Jen za ty čtyři roky můžu porovnat tolik šampionátů… stejně si ten musíme svůj biatlonový život žít a pro nás je umístění do desítky strašně cenné, protože odtamtud je to k pódiu už kousíček.“
Jak těžké to ale bude bez Gabriely Koukalové?
„Bude to výrazně složitější, to nikdo nemůže popřít. Gábina byla tahounem družstva, ale i teď se ukazuje, že jsou tam sportovci, kteří umí zabrat a mají na to být na podiu. Jsem za to rád, že se tým odchodem Gábiny nesložil, což jsme se snažili budovat, aby to nebylo o jedné závodnici. Nicméně Gábina tomu strašně pomohla a udělala neocenitelnou práci pro celý český biatlon. Jak osobností, tak výsledky utkvěla lidem v paměti a všichni věříme, že se do biatlonového pole vrátí.“
Nebude však i pro vás svazující fakt, že budete obhajovat ze Soči šest medailí?
„Je pravda, že obhajovat je vždycky těžší, ale tím, že ta minulá olympiáda byla tak úspěšná, tak to ani svazující nemůže být, protože jsem v realitě a tohle se, myslím, stává jednou za život. Takže jsem si to už asi prožil a neočekávám, že by to přišlo znova. Ač bych byl rád, kdyby to tak bylo.“
