Míčový kouzelník. Přesně to by si mohl Jan Weber vytisknout na vizitky a házet je publiku. Předvádí totiž kousky, z nichž se až tají dech. A nemusí jít jen o kulaté věci. Cokoli si vezme do parády, kontrolovaně létá vzduchem. Navíc v sobě probudil dlouho skryté šoumenství, takže strhující show dovedl k dokonalosti. Každý si přijde na své. „Dřív jsem se přitom bál stoupnout si k mikrofonu,“ svěřil se profesionální freestylista a sedminásobný mistr světa.
Jako mladý snil o fotbalové kariéře. A představoval si, jak kvůli němu blázní fanoušci. Nakonec se Jan Weber vydal jinou cestou, díky které se stal také slavným. Mistrovské umění českého šikuly obdivoval třeba i Johan Cruyff, nizozemská superstar a hvězda Barcelony. „Víc o mně vědí v cizině, ale tak to někdy chodí,“ vypráví smířeně třicetiletý šampion footbagu (hakisaku) a freestyle fotbalu.
Vymyslet, nacvičit a především pak vypilované vystoupení dobře prodat, to je zatraceně náročná mise. Bylo těžké v sobě najít nebo spíš probudit šoumena?
„Nesmírně! Vrátím se ale do dětství. Odjakživa jsem chtěl být profesionálním sportovcem, nejlépe profesionálním fotbalistou, protože když si to člověk spočítá, ta pravděpodobnost, že se to podaří, je ve fotbalu největší. Hrozně mě to bavilo. Byl jsem brankář a myslím, že mi to šlo, protože mám poměrně rychlé reflexy. A díky tomu se mi daří ve freestylových sportech, kde je rychlá reakce potřeba. Nicméně tehdy jsem si jako brankář zlomil zápěstí a už jsem se bál vybíhat na rohy, pěstmi napřed. Měl jsem strach a to mě vedlo k odklonu od fotbalu k hakisaku. Bylo mi čtrnáct.“
Takže vše odstartoval strach?
„Asi tak. (směje se) Ale na hakisaku se mi navíc líbilo, že mě nikdo nekomandoval, jestli si zaběhnu deset koleček. Záleželo na člověku samotném, kolik tomu dal on sám. Už po roce jsem zvládl být vicemistrem Evropy, což tenkrát bylo možné jen díky tomu, že ten sport nebyl tolik rozvinutý jinde ve světě. A ten obrovský úspěch mě nakopl. Věděl jsem, že se tomu chci věnovat. Začali jsme vystupovat i s klukama, abychom šířili povědomí o tomhle sportu. Měli jsme exhibiční tým: Bylo nás pět. Já jsem se však zlepšoval, troufnu si říct, o něco rychleji než moji kamarádi. A následně jsem začal přemýšlet jak dál. Když totiž někdo volal, chtěl vystoupení a já mu povídal, že ta fantastická sestava má dvě minuty, tak se většinou ptal se, jestli bych to neuměl delší. A právě tím to celé vlastně začalo.“
Jste rekordman s bohatou a hlavně úspěšnou kariérou. Nosíte v hlavě ještě nějaký kousek, po kterém byste si mohl říct: Teď už můžu do důchodu?
„Pár triků mám, trénoval jsem je deset let. Nicméně ty se nedají ukázat na vystoupení, protože je k tomu potřeba spousta pokusů. Všechny vysněné triky jsem zvládnul natočit na video, už kolují na internetu a za to jsem rád. Během kariéry jsem měl kvůli tomu i celou řadu zranění, třeba desetkrát zvrtnutý každý kotník, natržené kyčelní úpony. Není to tedy jednoduché. Člověk nemá kolem sebe tým fyzioterapeutů jako v jiném profesionálním sportu, většinou se chodí léčit na doporučení. Už před deseti patnácti lety mi říkali, že žádnou sportovní budoucnost nemám. A vidíte. Je to o tom najít si odborníky a lidi, kteří vám pomůžou. A v tom jsem měl štěstí.“
Nic převratného tedy nechystáte?
„Všechno je o fyzičce. A čím jsem starší, tím tu fyzičku trénuju víc a víc. Co se týká vystoupení, tak mě mrzí, že neukazuju lidem trojité obtočení. Je to právě kvůli předešlému zranění úponů. Trochu se toho bojím. I když si někdy říkám, že by to šlo, je potřeba dbát na to zdraví. Ale vynahradím jim to jinak.“
Cítíte se jako freestylový
Jágr
?
„Určitě jo, protože většina lidí skončí už před třicítkou. A mně bylo třicet loni v srpnu. (směje se) Nikdo třeba nevyhrál MS po třicítce. A kdybych ho vyhrál, jsem nejstarší, kdo ho kdy vyhrál. I v těch vedlejších soutěžích už jsem byl nejstarší. Víte, s tímhle sportem se začíná celkem brzo a kolem dvaadvaceti let je člověk na vrcholu, myslím fyzicky. Protože potom kotníky a kolena pomalu odcházejí. Já naštěstí od začátku trénuju na tartanu, mám doma speciální plochu, kterou jsem dostal od rodičů k Vánocům. A jsem rád, neboť mi to zachránilo chrupavky a všechno další. Proto si můžu troufnout říct, že mým cílem je se tomu věnovat do padesátky.“
Pokud dobře počítám, jste tedy vlastně teprve na začátku kariéry.
(směje se) „Dá se říct, že jo. Mým vzorem je už dlouho Jan Skorkovský, legenda, co má nejvíc světových rekordů na světě. Pro ty, co ho neznají, použiju slovo, které sice nemám rád, ale sedí: On je žonglér. Vyhlavičkoval s fotbalovým míčem Sněžku, uběhl maraton s míčem na noze a tak dál a tak dál. S aktivní kariérou vydržel až do šedesáti let.“
Díky freestylu jste aspoň objel svět a předváděl nejlepší triky těm velkým fotbalovým legendám. To je vlastně příjemný bonus.
„To ano. Byl jsem taky v Americe a tváří značky legendárního fotbalisty Johana Cruyffa. Přímo s Johanem jsem se potkal v Barceloně, kde je vlajkový obchod, stejně tak i s dalšími osobnostmi, dokonce s prezidentem Barcelony. A když už se člověk setká s takovými personami, je to neuvěřitelný zážitek.“
A nepřemlouvali vás v Barceloně k angažmá?
(směje se) „Ne, ne. Chtěli si to jen vyzkoušet, trochu do toho proniknout. Spíš se mě vyptávali, protože to byl večírek a všichni byli v oblecích.“
Když už jsme ve světě fotbalových hvězd, určitě jste zaregistroval videa, v nichž slavní hráči žonglují se žvýkačkou. Mezi fanoušky to mělo obrovský ohlas. Co na to říká expert?
„Já třeba se žvýkačkou také vystupuju. (usmívá se) Ne, mně to přijde hrozně vtipný ve srovnání s tím, jaký to má úspěch a jak je to jednoduché. Spousta lidí se mě ptala, když to viděli, jestli je to možný. A já jim říkal, že to umí úplně každý kluk po roce tréninku. Taková blbost, ale když ji udělá někdo známý, všichni se toho hned chytnou.“
Kompletní rozhovor najdete v Nedělních Sport křížovkách
JAN WEBER
Narození: 28. srpna 1986
Profese: hráč footbagu a freestyle fotbalu
Největší úspěchy: sedminásobný mistr světa a pětinásobný mistr Evropy
Zajímavosti: Zúčastnil se show Talentmania (2010) a Československo má talent (2011 a 2012). Natočil řadu reklamních spotů, naposledy přímo pro fotbalovou Ligu mistrů. Ve volném čase se věnuje tréninku mladých fotbalistů fotbalisty. Triky předvádí s mobilním telefonem, golfovým míčkem, pomerančem, žvýkačkou nebo bonbónem
