Nebyl to komik Vlasta a neslzela od smíchu. Olga Šípková se zamkla v šatně, plakala a přestala komunikovat. Dohnal ji k tomu Jan Burian, alternativní hudebník a moderátor intelektuálních večerů.
„Úplně jsem se nervově složila,“ vzpomíná propagátorka aerobiku na natáčení dva roky starého dílu televizního cyklu Burianův den žen.
Nebyla jedinou, koho psychicky rozložil. S gustem provokoval, nebral si servítky. A fitcentrum? To bylo pro obtloustlého intelektuála, který nechápe, že někdo může žít jinak než jako kavárenský povaleč, chutné sousto. „Myslel si, že to, co dělám, je jenom póza. Že necvičím, ale jen se vystavuju. Že jde o pouhý konzum, který si člověk vyzkouší a jde dál. Prostě názory člověka, který cvičení nikdy neokusil.“
Na video Olgy Šípkové s Janem Burianem se podívejte ZDE »
Už cestou do fitcentra, které Šípková vlastní, se Burian vyčerpaně svalil na schody. „Proč je cílem dokonalé tělo? Proč to vůbec lidi dělají?“ ptal se sám sebe. „Jen jednou jsem byl v tělocvičně a strašně to tam smrdělo.“ Prostředí cvičících strojů mu bylo proti srsti. „Neudělali by ti lidé líp, kdyby se proběhli venku na zdravém vzduchu?“
„Je potřeba, abyste poznal taky něco jiného,“ snažila se mu usměvavá cvičitelka vysvětlit přednosti tělocvičen a posiloven. Dokonce ho přiměla, aby si alespoň symbolicky vyzkoušel běžící pás a solárium. „Přece by ti lidé nedávali peníze za něco, co by je odpuzovalo,“ odolávala soustavným negativistickým atakům.
Režiséru Karlu Žaludovi se to zdálo pořád málo konfliktní, chtěl ještě přitvrdit. Zabralo až spojení fitka s nákupním centrem. Poslední dva schody zbývaly do supermarketu, kam Burian Šípkovou nutil jít, když se slzami v očích prohlásila, že je jí špatně a utekla. „Nezapomeňte, že jste viděli pouhých dvacet minut, ale já toho měla za sebou mnohem víc. Celé tři hodiny nátlaku,“ připomíná.
Pořad vyvolal bouřlivou odezvu, lidé stáli na straně populární propagátorky pohybu. Překvapivě hlavně muži. „Ti byli strašně rozčílení,“ směje se. „Proč prý se tak opírá do žen, které se neválejí a nežijí z rent někde na Bahamách.“
Žalud i Burian se neúnavné cvičitelce, která se očividně ve čtyřiceti cítí skvěle, nakonec omluvili. „Tím, že mě dostali, jsem je vlastně přesvědčila, že žádná pózistka nejsem.“ Hodně ji mrzí jenom jedna věc. „Že jsem neměla sílu je před kamerou poslat někam...“
