Prober se, chtěla na mě řvát Navrátilová, přiznala šťastná Kvitová
Sáhla si na samotné dno. Petra Kvitová zajistila českým tenistkám rozhodující třetí bod, ve strhujícím boji nakonec přetlačila Němku Kerberovou 2:1 na sety. Světová čtyřka tak spolu s celým týmem slaví třetí prvenství ve Fed Cupu během čtyř let. „Ten zápas byl opravdu těžký, bylo to o několika míčcích,“ shrnula utkání česká hrdinka na tiskové konferenci.
Jak se vám dneska hrálo?
„Opět se mi nespalo nejlépe, navíc se probudíte s tím, že máte před sebou důležité utkání. Angie (Kerberová) dnes hrála také výborně, obě jsme si zasloužily vyhrát. Nechaly jsme tam všechno, ale vyhrát může jen jeden. Měla jsem v zápase slabší momenty, bylo to často nahoru, dolů, jako na houpačce. Ale dokázala jsem se z toho vždycky dostat.“
Sáhla jste si hluboko na dno sil?
„Musím říct, že celý zápas byl úplně nadoraz. Energeticky, emociálně to bylo hrozně vyčerpávající, ve třetím setu ani nevím, jak jsem se vrátila do zápasu. Netuším, kde jsem tu energii našla. Ale připomínala jsem si, že stačí jeden brejk, navíc Angie nemá úplně excelentí servis. To utkání bylo strašně namáhavé, během zápasu jsem se cítila dost těžce. Ale letos to byl můj poslední zápas, věděla jsem, že nemám na co schovávat síly a nechala na kurtu všechno, co jsem v sobě měla.“
Na co jste myslela, když jste ztratila dobře rozehraný druhý set?
„Moc jsem nemyslela, spíš jsem měla v hlavě prázdno. Byla jsem utahaná, braly mě křeče. Odešla jsem do šatny převlíct oblečení, doktoři mi dávali nějaké magnezium. Vrátila jsem se na kurt a hned prohrávala nula tři, to nebylo dobré. Ale věděla jsem, že pořád ztrácím jen jeden brejk, podobné to bylo ve finále 2011 v Moskvě s Kuzněcovou. Skvělé, že zápas dopadl takhle.“
Pomohly vám zkušenosti z předchozích finále?
„Zkušenosti nasbírané v kariéře samozřejmě pomáhají. V Rusku 2011 to bylo velice těžké finále, pro nás první. Ale zvládly jsme to, vyhrály 3:2 po rozhodující čtyřhře. Rok potom jsme hrály poprvé tady v Praze, bylo to úžasné. Trochu už jsme tušily, co od finále očekávat, ale domácí prostředí je něco jiného, svazuje vás velký tlak a podobně. Teď jsme věděly, jaké to bude. Ta dvě finále nám pomohla. Miluji hrát Fed Cup, baví mě atmosféra v šatně, kde vás všichni podporují. Jsem ráda, že jsme to zvládly.“
Nepamatuju si ani mečbol
Byl to váš největší zápas Fed Cupu?
„Asi ano. Trošku bych to přirovnala s finále v roce 2011, když jsem otáčela zápas s Kuzněcovou, také to bylo náročné. Bylo to za jiného stavu, ale také jsem tušila, že bych ten bod potřebovala urvat. Nikdo neví, jak by Lucka hrála s Lisickou. Proti Angie to byl hodně vyrovnaný otevřený souboj, věděla jsem, že dnes bude hrát uvolněněji než včera, souboj jedniček je jiný než zápas v prvním dnu, mohla hrát v klidu a předvést to nejlepší. Bylo to náročně, ale jsem na sebe pyšná.“
Přišla po závěrečném míčku vítězná euforie, že už je konec?
„Ani nevím, nepamatuji si ani mečbol. Vím, že jsem měla 40:15, pak dala skvělýho debla, víc si teď nevybavím. Je důležité, že jsem to zvládla.“
Těšíte se na oslavy?
„Doufám, že ještě najdu nějakou energii. Před dvěma lety, když jsme vyhrály v Praze, jsem moc neslavila, v týdnu jsem brala antibiotika. Ale tentokrát půjdu s holkama určitě, musím. Myslím, že to bude skvělý večer.“
V šatně vám gratulovala Martina Navrátilová. Co vám říkala?
„Martina přišla, povídala mi, že ve třetím setu si všimla, že skoro brečím. Prý na mě chtěla zakřičet, abych se probrala a někde našla energii. (smích) My jsme jí poděkovaly, že přišla a udělala si čas. Byla to náhoda, ale takové náhody je hezké mít. Jsme rády, že nás přišla podpořit taková legenda, myslím, že tady byla také šťastná. Také nám telefonicky gratuloval pan prezident. Včera ho to prý vzalo tak, že zůstal i na Lucku. Dneska už nemohl, někam zase jel, ale doufejme, že nás přijde podpořit zase příště.“
