Zlatý tým očima Siniakové: Kdo je splachovací, kdo čertík a proč kdysi nepoznala Muchovou?

• 21 let

„Když se řekne Linda, vybaví se mi, že je splachovací. Ale v tom nejlepším slova smyslu. Je její hroznou výhodou, že při zápasech působí flegmaticky, jako by ji nic nedokázalo rozházet. Pro soupeřku je strašně těžké, když nevidí emoce a nedokáže odhadnout, jak se ta druhá zrovna cítí. Věřím, že Linda vnitřně zápasy ohromně prožívá, ale emoce nedá najevo. Prostě vypadá, jako by všechno měla na háku. To je v tenise hrozná výhoda. A silnou hlavu ukazuje i teď po Wimbledonu. Klobouk dolů, jak ten tlak ve svém věku zvládá. V týmu je jedničkou, ale nesnaží se nás vést, nějak hecovat. Taková vlastně není ani jedna z nás. A to je podle mě velká výhra. Prostě jsme tam jedna pro druhou, žádná z nás se nevyvyšuje. Když jdeme třeba na večeři, jsme tam jako parta, všechny jsme si rovny.“

• 30 let

„S Kájou jsme stejný ročník, známe se od malička. Hrály jsme společně Summer Cupy a Winter Cupy. Pamatuji se, jaká to byla taková malá kudrnatá holčička. Pak kvůli zraněním z tenisu na nějaký čas zmizela, a když se vrátila, byla vyšší než já a měla rovné vlasy. Nejdřív jsem ji tenkrát vůbec nepoznala, byl to docela šok. Z tour se vlastně zase až tak moc neznáme, ale jako malé jsme si zažily společně svoje. Herně je Kája hrozně kreativní, ženskému tenisu dodává pestrost, která se už moc nevidí.“

• 28 let

„Jen slyším její jméno, bolí mě nohy. Maruška hraje skoro vždycky dlouhé zápasy a já si vybavím naše finále v Nan-čchangu, na které nikdy nezapomenu. Bojovaly jsme tenkrát tři a půl hodiny, já vyhrála snad ze tří mečbolů, nechala jsem si ošetřovat stehno a byla úplně v rozkladu. Upřímně jsem během zápasu nevěřila, že ho vůbec dohraju. Marušku znám taky už odmalička. Vždycky byla moc šikovná a byl na ni kvůli tomu velký tlak. Když o tom tak přemýšlím, je krásné, že se s ní a Kájou známe už od dětí a ačkoliv ty cesty třeba nebyly úplně pohodlné a rovné, sešly jsme se zase na okruhu.“

• 20 let

„Sáru jsem poprvé zaregistrovala, když jsme proti sobě hrály extraligu. Stejně jako já trénuje na Spartě, ale vlastně se tam skoro nikdy nesejdeme. Je neuvěřitelné, co letos předvádí a co se svojí výškou dokáže. Ženský tenis se změnil v přestřelky vysokých a silných holek, ale ona je schopná jim konkurovat. Zase má výhodu, že je levačka a neuvěřitelně rychlá. V týmu je nejmladší, ale rozhodně nepůsobí zakřiknutě. Je skvělá do party a možná bych řekla, že v šatně je slyšet nejvíc. Prostě čertík z krabičky. Taková je nakonec i na kurtu. Pořád tam běhá, skáče, nezastaví se. Takovou má energii.“