Mluví rychle, žije rychle. Letos se bude podruhé ženit, koupil dům u Prahy, který zařizuje se svou nastávající manželkou Michaelou Ochotskou. Na tenisových kurtech se však Lukáš Rosol snaží brzdit. Věří, že chladnější hlava a klid ho mohou dostat až do dvacítky žebříčku. I proto už pár měsíců navštěvuje psychologa.
„Stále se zlepšuji,“ říká 40. tenista světa, jenž chce svá slova potvrdit i o víkendu. V daviscupovém čtvrtfinále v Japonsku povede český tým poprvé v životě jako jednička.
V jaké formě jste po sérii amerických turnajů a před čtvrtfinále Davis Cupu?
„V Americe jsem odehrál náročný měsíc, moc jsem se těšil zpět do Česka. Ale připravený jsem, myslím, dobře. Odehrál jsem spoustu zápasů, v Japonsku během týdne ještě doladíme formu na výbornou.“
V Indian Wells jste uhrál jedno kolo, v Miami vypadl hned v tom prvním. Mezitím jste ale ovládl skvěle obsazený challenger v Irvingu nedaleko Dallasu. Byla to velká vzpruha?
„Rozhodně, ten turnaj mi pomohl v herní sebedůvěře. Poslední, kdo se tam dostal do hlavní soutěže, byl tuším 106. hráč žebříčku, takže to byl spíš takový menší turnaj ATP. Získal jsem tam pohodu i 125 bodů do žebříčku, což je zatím tento rok můj nejlepší výsledek. Bohužel jsem kvůli tomu dorazil pozdě do Miami a hned vypadl. Ale buďme rádi za ty body, co jsem uhrál. Ne každý turnaj se prostě povede.“
Chápete v tomto světle rozhodnutí Tomáše Berdycha vzít si pauzu?
„Davis Cup se vyhrál dva roky po sobě, Tomáš si splnil to, co od něj lidi očekávali a tým vedl skvěle. Chápu ho. Věřím, že je teď na dobré cestě, aby vyhrál grandslam, protože bez Davis Cupu bude mít víc sil a času se připravit, aby mohl udělat velký výsledek.“
Aktuálně jste na 40. místě žebříčku, v červenci vám bude 29 let, máte už dost odehráno na nejlepších turnajích světa. Řekl byste, že dosahujete vrcholu kariéry? Nebo lépe řečeno vrcholu svých sil?
„Sám nevím. Celou kariéru hledám svoje limity. Cítím, že se pořád zlepšuju. Už pracuji i s psychologem, tvrdě na sobě makám. Myslím si, že mám na víc než být kolem třicítky na světě. Jestli se podaří prodat na kurtu vše, co mám natrénované, a vydržím zdravý, věřím, že by se mi mohlo povést dostat se i do dvacítky.“
Jak dlouho spolupracujete s psychologem?
„Od začátku sezony. Poradil mi už spoustu nových věcí. Věřím, že je to dobrá cesta. Tahle časová i finanční investice se vyplatí. Ještě nechci říkat, kdo to je. Ale má za sebou hodně zkušeností, sedíme si jako lidé.“
Co vás k psychologovi vedlo?
„Dva roky jsem odolával. Neměl jsem k psychologům takovou důvěru. Slyšel jsem o spoustě případů, jak lidi jen využívali, tahali z nich peníze a vůbec nepomohli. Ale na t oho mého jsem měl dobré reference, dokopali mě k tomu hodně i trenér (Ctislav Doseděl) a partnerka (Michaela Ochotská). Řekl jsem si tedy, že to zkusím. A jsem rád. Cítím na sobě, že se to vyplácí.“
Osobní pohoda je důležitá
Nakolik je součástí tenisové pohody i fakt, že máte před svatbou, usadil jste se v Praze, prostě dospíváte?
„Partnerský život hraje velkou roli. Když je pohoda, hraje se líp. Ano, pořídili jsme si dům v Praze, ještě v něm ale nebydlíme, protože jsem pořád na cestách a zařizujeme do něj spoustu věcí. Počítám, že tak za měsíc bychom mohli začít bydlet. Míša (Ochotská – bývalá moderátorka na TV Nova) se hodně stará o zařizování. I tahle pohoda mi hraje do karet.“
I díky přítelkyni máte image playboye. Vadí vám to?
„To jsem ani neslyšel. Možná to tak vypadá, protože nás kvůli Míše víc rozebírá bulvár než sportovní deníky. Ale já jsem se nezměnil. Pořád si jedu svoje, mám tenis a ten je pro mě prioritní. Občas nás sice propírají, ale to jde mimo mě.“
Objevily se i zvěsti, že jste se rozešli.
„To se ke mně také dostalo, ale určitě to pravda není. Možná to bylo tím, že se mnou teď partnerka nebyla na turnajích, protože měla spoustu zařizování kolem nového baráku a nemohla odletět. Není na tom nic pravdy. Jsme zasnoubení, letos v průběhu roku se chceme brát.“
Myslíte už i na děti?
„Děti chceme, ale necháváme tomu volný průběh, netlačíme na pilu. Jestli to přijde za dva tři roky, bude to našemu věku s partnerkou akorát tak přiměřené. Teď chceme spíš zajistit všechny náležitosti, abychom měli dobré zázemí. Chceme si spolu ještě užít co nejvíc cestování, než přijdou děti. Když na turnaji prohraju, jdeme si další den prohlédnout město a památky, jelikož druhý den není ani chuť k tréninku. Ale nepřeháníme to, určitě to není na úkor přípravy. I její přítomnost mi pomáhá. Dřív jsem cítil, když jsem byl na turnajích tři týdny, že už jsem se musel vracet domů, protože už to bylo hodně. Když jsme teď v zahraničí na turnaji s partnerkou, vydržím pryč pět šest týdnů. Přijede za mnou trenér, můžu se připravovat a domů mě toho tolik netáhne. Je to lehčí život a je to pro mě výhoda. Neutíká nám čas, když ho můžeme trávit na turnajích spolu. I to mě dělá šťastným.“
