Tohle je vzpoura! V daviscupovém království dvou neotřesitelných tenisových vladařů Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka se vynořily tváře, které jsou schopné zvládnout utkání proti silnému soupeři. Zvládnout? To je slabé slovo. Tým kolem Jana Hájka o víkendu svého chilského protivníka doslova zadupal do tamní bídné antuky. Zatraceně, jak je to vůbec možné?
Dá se to vyjádřit třeba řečí čísel. Berdych, 8. hráč světa, nedávný finalista Wimbledonu. Štěpánek, rovněž někdejší světová osmička, muž s neotřele pestrým stylem, kterým je schopným otrávit i nejlepší hráče planety.
A pak jejich náhradníci: Jan Hájek, v podstatě neznámý 94. hráč světa, který v Davis Cupu nikdy nehrál zápas, jenž by něco zásadního řešil. Ivo Minář, 247. hráč žebříčku vracející se z dopingového flastru, dosud bez jediné daviscupové výhry.
Jak byste mohli tyhle dva daviscupové výběry vůbec poměřovat? Před čtvrtfinále v Chile byste si spíš vsadili, že po noci nepřijde ráno, než že mají Češi nárok. Tenhle český tým náhradníků prostě musel v Coquimbu dostat pořádný výprask.
Jenže on nedostal. Nařezáno dostali naopak Chilané, o jejichž porážce bylo za stavu 0:3 jasno už po sobotním deblu. „Tohle je vynikající úspěch,“ radoval se nehrající kapitán Jaroslav Navrátil. „Přiznám se, že takovým optimistou jsem nebyl ani já.“
Právě on se po loňském daviscupovém finále proti Španělsku svěřil se svou obavou o české mužstvo. „Stačí, aby se nám zranil Tomáš nebo Radek a všechno je v pytli. Tým stojí pouze na nich dvou.“
Už půl roku poté se ukázalo, že to tak úplně neplatí. Překvapivě, senzačně. Možná právě tahle touha dokázat pochybovačům svou kvalitu hnala české „béčko“ za jedním z nejjasnějších triumfů v historii. „Třeba si teď lidé, kteří nám nevěřili, sáhnou do svědomí,“ potvrdil Hájek.
Právě on je symbolem úspěšného vzdoru podceňovaných. Snad vám jeho jméno nic neříká, ale on je obstojným antukářem. Chilany vybraný povrch, jakkoli poničený špatnou péčí a počasím, partnerovi bývalé tenistky Dáji Bedáňové svědčil. Jeho fazoně se nedivte, vždyť solidně zahrál i v 1. kole Wimbledonu, ve kterém ho porazil jeden ze superfavoritů Andy Murray.
Ivo Minář zvládl úvodní singl • Foto EPA
Zbytek úspěšného výběru? O Minářovi se již dlouho mluví jako o slibném talentu, který má na to zazářit velkým výsledkem. A Lukáš Dlouhý je zase jedním z nejlepších deblistů světa, dvojnásobným grandslamovým šampionem. Když se tohle všechno sečetlo, byla z toho teprve třetí chilská porážka na domácím hřišti za posledních 15 let.
Jistě, i Chilané si mohou stěžovat na nepříznivé okolnosti. Ležel na nich větší tlak, mimo to se jim omluvil hvězdný Fernando Gonzales. Pořád měli ale k ruce třeba olympijského šampiona Nicolase Massua. Ano - toho, kterého Minář v pátek spráskal jak posledního učedníka.
Pořádně docenit páteční výsledky se dalo v sobotu, kdy chilský soupeř v deblu prokázal svou kvalitu. Pokud se v singlech zdál naprosto neškodný, sobota zastihla jeho reprezentanty v jiné formě. Ne, tohle nebyli špatní tenisté.
Jan Hájek vyhrál obě utkání • Foto EPA
„Naši kluci naštěstí bojovali na sto procent,“ pochvaloval si Navrátil. „Dostali šanci a pořádně se jí chopili. Bomba!“
Není radno to přeceňovat, ale tenhle víkend pro něj znamená asi mnohem víc než „jen“ postup do semifinále. Při vší úctě – Štěpánkovi je 31 let, trápí ho zdraví. Díky chilskému zájezdu teď Navrátil ví, že má k Berdychovi pro případ nouze hráče, kteří jsou schopni sehrát důstojný part i proti těžkým protivníkům.
Jeho tým v semifinále vyzve Srbsko, hrát se bude u soupeře. Měl by u toho snad už být odpočinutý Berdych, možná i udravený Štěpánek. Pozvánku by si ale jistě zasloužila rovněž celá parta, která se v Chile postarala o nečekanou vzpouru neznámých.
Související články
