Strýcová otevřeně o tenisovém životě: Samota, prázdnota i strach
Tenis hraje profesionálně už čtrnáct let. A čím je starší, tím hůř prý tenhle životní styl kouše. Česká tenistka Babrora Strýcová nenávidí cestování a v letadle se občas bojí o život.
Je zajímavé, že skoro nikdo z tenistů nemá rád kočování po světě...
„Mě prostě nebaví být na letištích. Co všechno se navíc dneska děje. Mám takový strach! Vidím divnýho člověka a už si říkám: Tak za hodinu tady všichni vybuchneme. Stát ve frontách, hodiny trávit v letadlech. To je nejnáročnější.“
Létat se nebojíte?
„Bojím. Odjakživa! A čím jsem starší, tím víc se bojím. A nejvíc těch divných lidí. Poslední dva roky opravdu dost. Zrovna ten den, když teď spadlo letadlo z Egypta do Paříže, jsem letěla na French Open. Říkám si – dobrý, tak nás asi taky někdo odpálí. Už jsem paranoidní. Když to v letadle zahoupe, opocuju se a už se loučím se životem.“
Jak se cítíte v Paříži, kde loni v listopadu teroristé usmrtili 137 lidí?
„Vím o tom, mám to v hlavě. Ale co mám dělat? To bych pak nemohla jet nikam.“
Co se ještě těžko snáší v tenisovém životě?
„Stereotyp. Dny jsou pořád stejný. A jsme pořád sami. Americká šňůra, co bude teď s olympiádou, potrvá sedm týdnů. Tak dlouho budeme bez domova. To je hrozná prázdnota.“
Stane se vám, že se probudíte a nevíte, na jakém místě jste?
„Několikrát se mi to přihodilo. A to je strááášný pocit. Otevřu oči a já nevím, kde jsem! Třeba jenom na deset sekund, ale je to děsivý. Holandsko? Německo? Aha, já jsem doma. Nebo zapomínám čísla pokojů. Paní na recepci se mě zeptá a já vůbec nevím. Kouká na mě, jestli tam vůbec bydlím.“
Eura, dolary, rubly a další měny se vám v peněžence nepletou?
„Když jedu do Dubaje, tak si vyměním, ale jinak ne. Na všechno mám kartu. A jak jsem zblblá, tak zase zapomenu PIN. Nebo karty někde nefungují.“
