Strýcová chválí Vondroušovou: Je přírodňačka, v repertoáru má všechno
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Veteránka Barbora Strýcová má letos na Markétu Vondroušovou štěstí i smůlu zároveň. Štěstí spolu udělaly při Australian Open, kde si náramně sedly ve čtyřhře a prodraly se až do semifinále. Smůlu na sebe mají při turnajích. Letos již Strýcová třikrát s českou hvězdičkou prohrála. Patří tak mezi nejpovolanější, kteří mohou hodnotit talent čerstvé čtvrtfinalistky Roland Garros.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Vondroušová má pověst ryzího talentu, který se nedá vychovat, ale musí se narodit. Souhlasíte?
„Je náš největší talent. Ona má oko na hru, vidí a čte ji výborně. Je přírodňačka, říkat jí třeba něco k technice, není vůbec třeba. Má své údery tak pěkně od přírody založený. A zdá se mi, že je už ve svém věku taková vyzrála hráčka a ví, co má v jaké situaci na kurtu dělat. Markéta má od začátku roku skvělou sezonu, má nahráno spoustu zápasů. Že vyhrála tak hladce proti Sevastovové je výborný počin. Mám z toho radost, myslím si, že může jít dál než do čtvrtfinále.“
Čtvrtfinále grandslamu, to už je známka velké kvality.
„Určitě. Ona tu kvalitu má, neuhrála takový výsledek jen tady v Paříži, ale už předtím na velkých turnajích. Je ohromně konstantní, to je kvalita.“
Její vpád mezi nejlepších osm hráček Roland Garros vlastně není takovým překvapením, na téhle úrovni hraje v podstatě od začátku roku.
„No právě, mě to moc nepřekvapuje. V Indian Wells porazila Halepovou, v Římě to zopakovala. Na grandslamech je to sice vidět víc, ale ona má takové výsledky od začátku roku.“
V čem je nejnepříjemnější jako soupeřka?
„Jí je hrozně těžký zabít balón. Výborně vykrývá kurt a vidí, kam balóny jdou. Ví, kdy má zaútočit a kdy přejít z defenzivy do ofenzivy. Je proti ní fakt těžký udělat winner.“
Na kurtu působí hrozně dospěle, ne na svých devatenáct.
„Souhlas. Mně fakt přijde, že je hrozně vyhraná, má to daný a ví, co má na kurtu dělat. A nejede přes to vlak, aby hrála něco jinýho. Hraje si to svoje – má výbornou délku úderů, umí voleje. Když jsme spolu hrály v Austrálii debla, tak jsem viděla, že má ve svém repertoáru úplně všechno. V devatenácti letech se bude pořád zlepšovat a taky má věci, které zlepšovat může. Což je vlastně taky dobrá zpráva.“






























