PŘÍMO Z LONDÝNA | Dva a půl měsíce a pět prohraných zápasů v prvních kolech čekala Klára Zakopalová na další tenisový úspěch. Přišel ve Wimbledonu, kde ploché údery české tenistky nepříjemně sklouzávají po trávě. I díky tomu si v All England Clubu zahrála v roce 2010 osmifinále, předloni a loni 3. kolo. Letos zdolala za soumraku první překážku – nedávnou vítězku z trávy v Birminghamu Danielu Hantuchovou 6:4, 6:3.
Po řadě neúspěchů musí být triumf proti tak zdatné hráčce na trávě velkou vzpruhou, že?
„To tedy jo. Spadl ze mě strašně velký kámen. Moc jsem si přála to konečně zlomit. Když jsem ale viděla los, byla jsem z něj špatná. Daniela vyhrála před týdnem turnaj, na trávě umí. Ale teď jsem o to radši, když člověk porazí tak dobrou soupeřku.“
Ta při utkání, které se protáhlo až do soumraku, doslova plakala a dožadovala se přerušení. Opravdu kurt tak klouzal?
„Klouzalo to dost, ale já se modlila, aby nepřerušili, protože to by asi nebyla dobrá noc. Ještěže jsem to stihla zavřít, protože další dva gamy už by se asi nehrály.“
S čím jste byla v utkání nejvíc spokojená?
„Řekla jsem si, že budu hrát každý míč, ať bude skóre jakékoliv. V předešlých zápasech jsem byla zlomená po prohraných gamech, ale dneska jsem od prvního do posledního gamu vydržela hlavou na kurtu.“
Do spirály pěti porážek vás uvrhly zdravotní problémy, které vás potkaly na Fed Cupu v Itálii. Byla to hlavní příčina krize?
„Když člověk laboruje měsíce se zdravím, není to nic příjemného. A pak už jsem si po porážkách i přestala věřit. Ale nebudu to svádět na zdraví. Každý má za rok něco a jsem ráda, že to je už u konce.“
Opravdu? Vy máte přeci alergii na trávu.
„Jo, ale teď poctivě beru prášky. Kdybych je vynechala, bylo by to asi hodně špatný.“
