Berdych začíná na Wimbledonu: Nabral jsem sílu, věřím v úspěch
PŘÍMO Z LONDÝNA | Ve Wimbledonu vyhrává zápasy s největší úspěšností ze všech grandslamů. Má tu vzpomínky na čtyři roky staré finále, svůj největší úspěch kariéry. Na těchto faktech může Tomáš Berdych v All England Clubu stavět svou letošní kampaň. Vstupuje do ní v dobré pohodě, při posledních exhibicích zdolal v Londýně Grigora Dimitrova i Keie Nišikoriho.
Dopoledne si v prosluněném All England Clubu zatrénoval s Radkem Štěpánkem, pak Tomáš Berdych přišel mezi české novináře. Jeho vzkaz? Připravený je dobře, do travnatého grandslamu vstupuje sebevědomý. V takovém rozpoložení nastoupí dnes od 12.30 do úvodního kola proti rumunskému veteránovi Victoru Hanescovi.
Na to, že startuje Wimbledon, je v Londýně až podezřele krásné počasí, že?
„To teda jo. Začínám tady v Anglii třetí týden a pršelo snad jeden den. Počasí je zatím fakt hodně dobrý.“
A ostatní věci? Třeba tráva, na kterou si loni celá řada hráčů stěžovala, i když zrovna vy jste mezi ně nepatřil…
„Pořád je stejná. Kurty jsou dobře připravený. Tím, že je sucho, jsou ještě tvrdší. Za to jsem rád. Líp se na tom pak hýbe, odskok je vyšší a pravidelnější.“
VIDEO: Berdych si zahrál ve finále Wimbledonu v roce 2010
Jak jste se vy osobně stihl po roce sžít opět s travnatým povrchem? Na turnaji v Queensu jste to dotáhl „jen“ do čtvrtfinále.
„Začátek na trávě byl především o tom, abych na ní nahrál zápasy. Pamatuji se na rok 2010, když jsem hrál v Paříži semifinále a pak jsem musel další turnaj vynechat, jelikož jsem toho měl dost. Letos jsem hrál na French Open jen o utkání míň, ale zase jsem jich v první půlce sezony absolvoval o dost víc než před těmi čtyřmi lety. Takže i v Queensu jsem toho měl docela plný brejle. Rozhodně se nedá říct, že bych tam byl v super formě. Spíš jsem si chtěl zvyknout na trávu a v tom to účel splnilo.“
V posledních exhibičních utkáních v londýnském Hurlinghamu už jste ale zdolal Dimitrova i Nišikoriho, takže forma jde nahoru?
„Oba zápasy byly dobrý. Samozřejmě se nehraje tak, že by člověk na kurtu nechal duši, ale je příjemné si zahrát pár gamů, máte zápas s rozhodčími, sběrači. A když to tak dobře dopadne, je to ještě příjemnější.“
Takže už jste zase dostal do krve zákonitosti tenisu na trávě a především pohybu na ní?
„Myslím, že cit pro pohyb a to, co si můžu dovolit, zpátky je. Chce to čas, ale už mám dost zkušeností, zažil jsem změnu z trávy na antuku hodněkrát. Vím, jak se s ní vypořádat.“
Jdete tedy do Wimbledonu s dobrým pocitem?
„To ano. Po Queensu jsem měl pár dní volno, abych si oddechl a zase načerpal chuť i sílu. Týden jsme tady dobře potrénovali, počasí skvěle vydrželo. Nebylo nic, co by nám stálo v cestě. Vstupní část, která dává člověku sebevědomí před prvním zápasem na grandslamu, se povedla. Pak už se začne hrát a sebevědomí si hráč sbírá s vyhranými koly. Alespoň u mě to tak funguje.“
Při pohledu na pole favoritů se zdá, že letos před Wimbledonem nikdo nevyčnívá. Pamatujete takhle otevřený grandslam?
„Tak otevřený… Spíš mi přijde, že si už lidi zvykli, že všechno vyhrávají ti čtyři (Nadal, Djokovič, Federer, Murray). A když se teď o tituly dělí tak nějak pravidelněji, může se zdát, že nikdo nevyčnívá a vyhrát by mohlo být lehčí. Což bych tedy rozhodně neřekl, protože když chce člověk grandslam vyhrát, musí porazit minimálně dva, spíš tři z nich. A to se ještě nebere v potaz, že tam jsou další mladí zajíci, kteří čekají o kolo či dvě dřív na svoji šanci a chtějí to člověku pekelně znepříjemnit.“
První měsíce sezony, když Stan Wawrinka odvládl Australian Open, se však nesly ve znamení nového optimismu, že i bariéru velké čtyřky lze prorazit. Trvá stále tenhle pocit mezi čekateli na grandslam, kam patříte i vy, nebo se již vše vrátilo do starých kolejí?
„Myslím, že to skončilo stejně rychle jak to začalo. Jistě, pro Stana to byl neuvěřitelný výsledek a úspěch, ale pak přijde Paříž a Rafa tam vyhraje podevátý. To okamžitě smaže úplně všechno a ve finále je jedno, co se dělo předtím. Je škoda, když hraje člověk v době, v níž čtyři borci vyhrají 35 z posledních 37 grandslamů. Před pěti lety vyhrál US Open Del Potro, letos se to povedlo Stanovi. Teď se dá čekat, že si budou zase další grandslamy rozdělovat ti čtyři. Nepřijde mi to úplně fér.“
V Austrálii jste letos nastoupil v pruhovaném triku, pro Paříž jste dostal květovaný havajský dres. Je připravené něco neobvyklého i na Wimbledon, kde je dress code hodně svázaný povinnou bílou barvou?
„Tady absolutně nejde nic vymýšlet. Navíc jsou přísnější než v posledních letech. Když porovnám věci, ve kterých nedovolili hrát Radkovi (Štěpánkovi) s fotkami z minulých ročníků, je to znát. V Paříži jsem slyšel, že bych mohl dostat něco s bílými sněhovými vločkami nebo bílými kytkami, ale nakonec mám jednoduchý úbor, nic extravagantního.“
ONLINE Z UTKÁNÍ TOMÁŠE BERDYCHA S VICTOREM HANESCEM SLEDUJTE NA ISPORT. CZ OD 12:30.
