Kvitová zbláznila Fulnek: Slavilo se až do rána!
Zapomeňte na Komenského! Hvězdou šestitisícového městečka na Novojičínsku, kde „učitel národů“ před čtyřmi stoletími působil, je Petra Kvitová. Její sobotní triumf ve Wimbledonu se ve Fulneku slavil až do rána, pojídaly se jahody se šlehačkou, bouchalo šampaňské.
Tentokrát se nešlo spát. Městečko Fulnek, které kromě Jana Amose Komenského proslavily i pračky Romo, se po vítězství Petry Kvitové ve Wimbledonu samo změnilo v jednu obrovskou pračku emocí. Slzy dojetí, výkřiky radosti, oslavné chorály. „Nikdo z nás nepamatuje, že by se celé město takhle semklo a radovalo,“ říká starostka Jana Mocová.
Ještě když se rodiče jedenadvacetileté tenistky vraceli v neděli nad ránem z wimbledonského finále domů, vítaly je desítky slavících přátel a fanoušků. „Čekali na nás v hospůdce Stodola,“ líčí dojatý Jiří Kvita, otec a první trenér Petry Kvitové. „Cestou z letiště ve Vídni volali synovi, že určitě musíme přijít. Že tam na nás všichni čekají.“
Nejbližší příbuzní Petry Kvitové dorazili do restaurace Stodola chvílí před třetí hodinou ráno. Vítal je ohlušující pokřik a nekončící proud gratulací. „S manželkou Petrou jsme si dali jedno pivo, chvíli poseděli. Ale pak už jsme šli spát,“ líčí Jiří Kvita. Únava z velkého dojetí a náročného cestování se přihlásila. V hospůdce se však slavilo dál.
„A nejen ve Stodole, celé město tímhle obrovským úspěchem žilo,“ přidává starostka Jana Mocová. V sobotu se svými spolupracovníky narychlo zorganizovala vysílání finálového duelu v Městském kulturním centru.
V rozlehlém sálu se před velkým plátnem tísnily zhruba dvě stovky fanoušků, beznadějně zaplněný byl i balkon. K občerstvení se stylově podávaly jahody se šlehačkou, hromadně se uzavíraly sázky na finálový výsledek. „Netipovalo se, kdo vyhraje, to bylo všem jasné,“ usmívá se jeden z organizátorů tipovačky. „Vsázeli jsme na to, kolik gamů poražená Šarapovová uhraje. Trefili to nakonec tři z nás…“
„Ještě nám ani pořádně nedošlo, co Petra dokázala,“ hledal i druhý den poté slova Jiří Kvita. „Zatím v nás převládá spíš jen takové dojetí. Asi to naplno oceníme až v pozdější době. I Petra to tak vnímá.“
Slzy štěstí se táta ani nesnažil schovávat. „Jsem z toho víc naměkko než manželka,“ usmívá se Kvita. „Ať už Petra hraje a vyhraje jakýkoliv zápas, vždycky se mi tlačí slzy do očí. A vůbec se za to nestydím.“
Mezitím už se město chystá na velkou slávu. „Bude to veliké,“ slibuje starostka Jana Mocová. „Všichni jsme na Petru nesmírně hrdí a určitě jí to dáme najevo. Teď se s ní jen musíme domluvit, kdy vlastně do Fulneku dorazí, protože toho teď bude mít určitě hodně.“
