Nůžky mezi kariérami tenisových dvojčat se začínají zavírat. Díky úspěšnému finiši sezony vyskočila levoruká Kristýna Plíšková na životní šedesátou příčku v žebříčku WTA a to má být jen začátek. V příštím roce si za cíl vytyčila průnik do top 20 a je pevně přesvědčená, že není důvod, aby nemohla napodobit úspěšnější Karolínu, finalistku US Open.
Poslední čtyři roky kempovala kolem stého místa žebříčku a ne a ne se z téhle sféry trhnout. Po US Open však Kristýna Plíšková (24 let) zažila nejlepší období kariéry vyšperkované prvním WTA titulem. Vyhrála 17 z 20 zápasů a konečně se jí lépe dýchá.
Slečna, o níž se tradovalo, že má slabší psychiku než slavnější sestra, najednou vyhrávala třísetové zápasy a těsné koncovky. „Myslím, že už jsem přišla na to, jak hrát,“ usmívá se.
Rok 2016 zakončila se 42 vítěznými duely a třemi tituly, což je téměř zrcadlová bilance Karolíny (44 výher, 2 tituly). Samozřejmě ji dosáhly v různých sférách tenisového světa, i Kristýna se už však hrne do nejvyššího patra. A s o to větší vervou dře na další sezonu.
„Trénuju hodně dlouho, na Spartě jsem začala s přípravou určitě jako první. Už je to šest týdnů,“ líčí. dokázal zvednout. Uklidnil
Je to vaše nejdelší a nejtvrdší příprava?
„Takhle jsem ještě nemakala, můj kondiční mě vůbec nešetří. Kolikrát si říkám, že už ty dávky ani nezvládnu. Ale on na to: To zvládneš, musíš!“
Vaším kondičním je Aleš Pařez, jenž se stará i o hokejisty mistrovského Liberce. Získala jste ho díky svým hokejovým konexím?
„Přítel (Dominik Volek, syn bývalého hráče NHL Davida Volka) hraje hokej, jeho táta i strejda jsou taky od hokeje, takže mě k němu nasměrovali. A teď dostávám do těla. Jsem hodně v posilovně, potřebovala jsem zpevnit, takže cvičím s váhami. Trenér chce, abych byla rychlejší, výbušnější. Občas se kroutím, že už to nedám. Musím se fakt hodně kousat.“
Dřina se ale musí snášet líp, když se konec roku tak vydařil, ne?
„Všechno je díky tomu veselejší. Obvykle jsem honila body až do poslední chvíle, abych se dostala do hlavní soutěže v Austrálii. Teď mám klid, mohla jsem skončit sezonu relativně brzy, dát si pauzu a dobře se připravit. Motivace je velká. A hlavně rezervy jsou úplně všude, což je dobrý. Když si vzpomenu na svoje letošní zápasy, tak jsem byla spokojená tak asi s jediným.“
Nakonec je z toho ale šedesáté místo na žebříčku WTA. Spokojenost?
„Dala jsem si za cíl padesátku, takže mi to těsně uteklo. Ale to už není takový problém. Důležitý je, že jsem šla nahoru. Měla jsem taky výkyvy, pak jsem byla bez trenéra a jezdila sama. Všechno nebylo ideální, takže šedesátý místo beru.“
Co máte narýsované pro rok 2017?
„Pořád si myslím, že mám na to být do dvacítky, i když je to obrovský kus práce. Ale chci tam. Když ne v nadcházející sezoně, tak v té další určitě. Věřím, že je to reálné, když vidím, jakým holkám se to povedlo. Nechci je jmenovat, ale proč bych to nemohla zvládnout taky já?“
Co na to váš kouč Martin Fassati?
„Ten je přesvědčený, že můžu hrát s kýmkoliv. Věří ve mně hodně. Vždyť to vidíte, v holkách je teď takové bezvládí, žádná hráčka nevelí na rozdíl od chlapů, kde se do pětky skoro nejde dostat. Fakt si myslím, že šance vystoupat vysoko je pro hodně holek.“
S Fassatim jste začala spolupracovat po US Open a od té chvíle jste se nadechla k velké jízdě. Čím vám nejvíc pomohl?
„Dostal mě do psychické pohody, podpořil mě. Zatím nejvíc ze všech trenérů mě mě. Občas totiž chytnu paniku, že musím vyhrát, nejlíp 12:2 a musí to být super tenis. On mi pořád říkal, že nemusím hrát jenom super, klidně ať vyhraju hnusně. To mi dost pomohlo. Nehrála jsem svůj nejlepší tenis, ale nenechala jsem se otrávit, hrála jsem pořád a chtěla vyhrát. Hodně mi dodával víru v sebe sama a já si pak věřit začala.“
Koncem roku jste vyhrávala hodně třísetových zápasů, což nebývala vaše doména.
„To je fakt. Když se hraje na tři sety, bojuju sama se sebou. Ale teď, i když jsem prohrála set nebo se mi chvíli v zápase nedařilo, neupadla jsem a vždycky se dokázala namotivovat. Vyhrála jsem spoustu těsných zápasů i setů. Nezpanikařila jsem, tohle byl největší rozdíl oproti minulosti. Myslím, že už jsem trošku našla recept, jak hrát.“
Berete rok 2016 jako nejlepší v kariéře?
„Asi jo. Mám WTA titul, což každý taky nemá. A taky jsem prolomila svoji žebříčkovou bariéru. Na šedesátém místě máte větší klid, skoro všude už se na WTA dostanu do hlavní soutěže.“
Navíc první polovinu roku nemáte žádné obhajoby.
„No právě! Mám strašný prostor pro zlepšování, což je ideální. Je to dobře rozjeté a strašně se těším na sezonu. Nejradši bych už hned teď letěla na turnaje!“
Věříte, že jste už i psychicky odolnější? Málokdo si asi dovede představit, co jste zakoušela, když vaše sestra šla tak strmě nahoru a vy pořád nic.
„Tlak byl vážně obrovský, to si lidi nedovedou ani představit. Jsme s Karolínou dvojčata, všichni čekají, že všechno půjde stejně a v jeden den budeme první na světě. Tak to nefunguje, jenže stejně z lidí cítíte, že čekají, kdy už i já se k něčemu rozhoupu a něco uhraju. Pořád to nešlo a já si na sebe dávala strašný tlak. Chtěla jsem tak moc, až z toho byla křeč. Říkala jsem si, z koho bych si vzala příklad, ale v tenise jsou jediná dvojčata Bryani a ti hrají furt jenom debla. Z Williamsek je alespoň jedna starší a jedna mladší. U nás nebyl žádný rozdíl. Jsme stejně staré, stejně vypadáme. Fakt to nebylo lehký. Ale pořád je hodně času, ještě se to může všechno otočit.“
V mládí jste byla vy ta talentovanější a úspěšnější, takže zase víte, že máte na to Karolínu napodobit.
„Vím, jak hraju a jak ještě můžu hrát. K tomu mám svoji levou ruku, což je výhoda, jakou ségra nemá. Jde jen o to srovnat si to v hlavě a nepanikařit, protože v ženském tenise dělá psychika hrozně moc. Jasně, Karolína odehrála super zápasy, ale že bych si říkala, že to je tenis z jiné galaxie, tak to ne. Rozhodně to neberu tak, že nemůžu dosáhnout na výsledky, co má Kája.“
Související články
