Z další daleké cesty domů se tenista Tomáš Berdych vrátil konečně tak jak si přeje. Zatímco na začátku podzimu letěl z US Open jako zpráskaný pes, včera se autem z Vídně do Prostějova vezl jako král.
Semifinále v Bangkoku a titul z Tokia jsou skvělou náplastí na turbulentní rok. „Ta pohoda byla znát celou cestu,“ lebedil si.
Máte za sebou výborné dva týdny. Proč to, na co jste dlouho čekal, přišlo zrovna teď?
„Těžko říct. Odhadovat je to obtížné, protože já si netroufnu říct, že bych změnil něco v tréninku a že by se stal nějaký zázrak. Tenis je vyrovnaný sport, záleží na maličkostech. Teď v Asii jsem odehrál pár dobrých zápasů, začal jsem si věřit, dostal jsem se do rytmu a všechno do sebe zapadlo.“
Po US Open řekl váš trenér Navrátil, že jste hrál snad nejhůř za celých osm let vaší spolupráce. Měli jste si sednout a mluvit o tom. K čemu jste došli?
„V tomhle bohužel nebudu konkrétnější. Hned v New Yorku jsme o tom mluvili, byl jsem z toho špatný a byly tam emoce. Probírali jsme co a jak.“
V Asii jste velmi dobře podával. Na tom jste zvlášť zapracoval?
„Snažím se dělat na maximum všechno, ale není to tak, že bych za den vypálil ještě tři sta servisů po tréninku. Ten servis člověk nějak umí, ale jde o to, aby se taky cítil dobře. Aby tam byla chuť hrát, jít do toho. Tenis se nedá zapomenout.“
Vy jste se potýkal s nechutí k tenisu?
„Štvalo mě, když jsem dělal všechno, jak jsem měl tak, jak jsem měl nalajnováno, a výsledky jsem neměl. Pak je lehké sklouznout k pochybnostem. Ale to trvá jen krátce. Už doma na extralize jsem byl v pohodě a do Asie jsem se těšil. Tam jsem sice první zápas byl lehce nervózní, možná tam byla i lehká nejistota, ale brzo se to srovnalo.“
Měl jste v Bangkoku na prvním turnaji bod, od kterého jste se odrazil?
„Neřekl bych, že to bylo překonáním jednoho bodu. Od doby, co jsem tam přijel, jsem měl dobrý program, pohodu, udělal jsem si věci podle sebe. Už vloni se mi tam dařilo, na což jsem navázal. Vracet se odtud s turnajovým titulem je vždycky super.“
V Tokiu jste porazil Roddicka, bývalou jedničku, a Del Potra, hráče budoucnosti. Které z těch výher si ceníte víc?
„Té nad Roddickem, protože tam jsem ve třetím setu prohrával 2:5 a takový zápas se proti němu, navíc na tak extrémně rychlém povrchu, neotáčí každý den. On podával na vítězství, ale celý ten zápas byl vyrovnaný a já ho zvládl otočit.“
Ve finále Del Potra sužovaly bolesti žaludku. Byly na něm hodně poznat?
„V prvním setu to na něj mělo vliv, ale pak dostal prášky a ve druhém setu už to byl on. Měl jsem tedy trochu štěstí, ale zase se mi vrátilo to, že ve Švédsku ve finále jsem si zranil koleno a nemohl jsem podat stoprocentní výkon. To se stane a štěstí je taky potřeba.“
V době vašeho návratu byla oznámena exhibice Štěpánka proti Samprasovi. Co na ni říkáte?
„Určitě to bude zajímavý zápas a Radkovi to přeju, může to být zajímavý zážitek. Hodně lidí, skvělý soupeř. Dobrá zpráva.“
